Být vlastenec v evropské unii.

Hned na začátku chci říct to, co se líbit nebude. Jsem pro Evropskou unii. Jsem pro větší centralizaci, jsem pro to, aby se státy vzdaly ještě více svých pravomocí, zejména v ekonomické, politické a sociální sféře a delegovaly je na společné orgány Evropské unie.

A přesto si myslím, že to všechno, kdyby se mělo stát, neznamená ohrožení národní svébytnosti. Ekonomika - politika i sociální oblast se přece může řídit nějakou společnou racionalitou, kdežto oblast kulturní je právě tou oblastí, ve které nejvíce vynikají rozdíly. Nevím, proč by měla platit jiná ekonomická pravidla z jiných důvodů, než ekonomicky podmíněných. Jsem přesvědčen, že to je naším osudem a úkolem - nalézt společnou řeč. Všechny současné problémy s Řeckem a dalšími státy, nejsou důsledkem ničeho jiného, než opatrné a váhavé centralizace, která vždy raději ustoupí iracionálním vášním, než by důsledně zaváděla  společná pravidla. Myslím si, že právě současná situace a  částečnost a nedůslednost  nadnárodního dohledu, přispívá k neprůhlednému hospodaření a nebývalému rozkvětu korupce, kdy  funguje systém mezinárodního rozdělování a národního rozhodování. Zde je prostor pro všechny šejdíře, kteří znají cesty penězotoků a národních pravidel, které mohou - pomocí vlivu získaného akcentem na národní svébytnost - usměrňovat do vlastních soukromých účtů. Jsem přesvědčen, že by mohla být vytvořena taková politika EU, která by těmto machinacím dokázala zabránit, ale její vznik si není možné představit bez  navýšení jejích pravomocí. Proto snad existuje tolik nářků a narážek na ztrátu národní identity, která ve skutečnosti vůbec nehrozí. Evropská unie je dobrý projekt, má jasnou vizi i představitelný cíl, je však nezbytné ji přivést k důslednosti a k řešení těch problémů, které jsou v dnešní době skutečnými problémy. To, že EU vyčítáme její bezzubost a starost o nedůstojné cíle, je důsledkem toho, že ji k řešení svěřujeme právě jen takové úkoly.