Měl jsem možnost několikrát projet trasu Čechy, Morava, Slovensko, Maďarsko a Balkán…
Nevím, jaká je matematická měřitelnost, ale dle řady příhod mám dojem, že se natvrdlost obyvatelstva zvyšuje směrem na východ. S Čechy se jakž takž domluvím. Třeba v tom, kudy mám jet, kde se mám najíst, kudy se dostanu na nějakou zajímavost. První komunikační „oříšky“ nastávají obvykle v Brně. Moraváci jsou sice vstřícní, ale musíte na ně jako na děti z první obecné. Nevím, kde se vzalo to Menšíkovské halasně prosazované „moravanství“ jako něco exkluzivní, bodré a ojedinělé. Moraváci jsou vesměs příjemní lidé a nic proti nim nemám. Ale zaznamenal jsem u nich silnou tendenci ve smyslu „malá domů“ a „já su Moravák a kdo je víc?“.
Například jejich rozdělení vinných sklípků. Část vína mají pro „exotické“ návštěvy z Čech. Je ze sudů, které sice nepoučený laik s chutí vypije v domnění, že je na pohostinné Moravě, ale odborník by si v takovém vínu akorát umyl nohy. Lepší část vína mají pro „odborníky“. Ti už o vínu leccos vědí a nespokojí se se žádným „sudovým výplachem“. Jenže k tomu nejlepšímu se zpravidla nedostanete, protože ho mají výlučně pro sebe. A stojí za to si kvůli tomu vzít Moravanku?
Část Slováků pak už výrazně svým jednáním upozorňuje, že tato země má blíže k Balkánu než do Evropy. Čehůni tam příliš v oblibě nejsou. Keby išli navždy do čerta, bylo by pravděpodobně bratrům Slovákům líp. Přitom ty nové hraniční přechody a hranice vypadaly tak krásně, důstojně a konečně na věčné časy. Nyní zejí prázdnotou a Čehůni tam mohou zas vjíždět na volno. Taková nespravedlnost! Jenže zlatí Slováci proti Maďarům.
Pokoušejte se v Maďarsku domluvit nebo se tam dokonce snažte provést nějaký úkon (například vyměnit peníze a načepovat si u pumpy benzin). Ége šége trééé. Tedy Na zdraví! S většinou Maďarů se nedomluvíte, i když se naivně domníváte, že rovněž mluvíte maďarsky. Kamarád jednou dokonce jezdil čtyři hodiny stále dokola po Budapešti, než se „domluvil“ a pochopil, kudy vyjet z města ven. Chápu, je to zejména jeho vina. Když vám ale každý Maďar poradí pokaždé zcela odlišný směr, cítíte se jako koza na ledu. Teď už je kamarád poučenější. Když na něho místní spustí halasně po maďarsku, zvedne teatrálně ruce nad hlavu a rovněž křičí v jejich tónině:
- Mengéleš, herkoma igló mešuge meňtě Maďároš…
Nikdo mu sice nerozumí, ale získá úctu i odstup. A má takové malé soukromé zadostiučinění, že je pěkně na oplátku dezorientoval. Místní klobásky, papričky a vínečko jsou ovšem neodolatelné a v mnohem větší kvantitě i kvalitě než na té tolik vychvalované, žírné a opěvované Moravě. Je však zřejmé, že Moraváci opěvují zejména sami sebe, až to často vede ke zkreslenému dojmu a k určité formě sebeklamu. A sebelásky!
Za Maďarskem pak leží skutečný Balkán. To je kapitola sama pro sebe. Tam patří nejen Rumunsko a Bulharsko, ale i Chorvatsko. Jen si vzpomeňte, jaké letos dělali Chorvati obstrukce s návštěvou své země. Až se divím, že čeští paštikáři nezamíří raději víc na jihozápad. Ať si Chorvaté svoji piču chladnu vypijí sami!
Otázka zní: zvyšuje se opravdu všeobecná natvrdlost obyvatelstva směrem na východ? Samozřejmě se nedá generalizovat. Výstavního blba potkáte i v Paříži či v Kodani. Navíc platí, že stačí jeden průměrný blb a rázem je hned nebezpečno. Jedině, že by snad platilo určité pravidlo, že s jejich narůstajícím množstvím a kumulací se jejich nebezpečnost snižuje až anuluje. Asi si požádám o nějaký velkorysý grand z EU a začnu vše slevovat vědecky. Samotného by mě zajímalo, k jakým závěrům skutečně dospěju.
