Zvířecí chutě

Kuchaři se stávají celebritami. Zcela nevyužitý prostor ale zůstává při kuchtění našim domácím mazlíkům.

Výběr konzerv a kapsiček je obrovský, jenže kočky moc dobře vědí, co by kupovaly. Když koupím něco jiného, mám to na talíři. Jako by má kočka Eliška říkala:

- Tohle si sežer sám!

Když se v práci bavíme, co kočky a psi rádi, nestačíme se divit. Například kočka mé kolegyně šílí po čerstvých okurkách – hadovkách. Dokonce umí dužinu vyškrábat skrz igelit, ve kterém je okurka zatavena. Podobnou úchylku má s melouny.

- Normální kočky žerou myši, upozorňuje ji panička.

Jenže je to houby platný; po okurkách a melounech je jako divá. Kupodivu okurkový salát jí už tak nejede.

A babička dodává:

- Jen jí nechte, když jí to chutná.

Mně ale například rum, který mi také chutná, odpírá…

Fenka naší babičky zas miluji rtěnky, tužky na obočí a různá malovánka. Jakmile objeví cokoliv z tohoto sortimentu, má Vánoce. Okamžitě rozkouše tužku, sežere rtěnku, vylíže „zdravíčko“. Jednou se pustila i do pudru.

Když to panička zjistí, pejsek okamžitě zaleze pod gauč a tam se pokorně kaje. S provinilým výrazem, čenich zmalovaný od rtěnky, čeká, až se bouře přežene. Když vyleze, tváří se, že s tímhle zlozvykem už nemá nic společného. Přesně do doby, než zas objeví nějakou zapomenutou rtěnku či malovánko. Nejlépe zcela nové, které ještě nebylo použito. Podle mě by nejspíš potřebovala jít na pohovor k nějakému zvířecímu psychiatrovi. Nevíte o někom?