Visím na netu

Často proti své vlastní vůli. Visím na netu a mám to údajně na věky věků, amen. Stačí si jen jedinkrát s tímhle novodobým žroutem času něco začít a dovolit mu, aby vám vlezl do soukromí…

Když nebyly mobily (a my v případě potřeby vždy uháněli do nejbližší telefonní budky a přitom vůbec nebylo jisté, zda se dovoláme), také jsme žili. Jen všechny informace šly jaksi rovnou z očí do očí. S Internetem je to složitější. Příliš nestojím o nějaké zviditelňování. Jenže stačí si do vyhledavače zadat slovo lajdar a vyjede tolik odkazů, až jsem z toho červenej.

Ale nebojte, téměř na každého z nás celosvětová síť něco ví a má. Dokonce i s komickými (či spíše tragikomickými) dozvuky. Když například miss v přímém přenosu tvrdí, že je vlastně tak trochu ještě panna a nějaký šťourálek okamžitě najde na netu její fotografie, které dokazují, že má za sebou nejen pornofilm, ve kterém účinkovala se všemi intimními a do maxima roztaženými orgány, ale dokonce ho produkovala a napsala i scénář…

Včera v televizi říkali, aby rodiče nedávali na net fotografie svých malých nahých dětí. Nejen kvůli pedofilům, ale zejména kvůli tomu, že za pár let dítě dospěje a pak mu bude nemilé, když nějaký vtipálek najde tuhle roztomilou fotku z dětství, jak „pase koníčky“ s prdelinkou do nebes. Internet má totiž ještě jednu výhodu – či nevýhodu. Co tam je, to tam zůstává. Údajně na furt! Mě pak hodně zdržuje, když něco hledám, ale nejprve se musím prosurfovat nekonečným množstvím odpadu a dávno mrtvých neaktuálních informací a odkazů. Bylo by slušné, kdyby informace měly určitou dobu trvání a pak by zcela zmizely v propadlišti dějin. Podobně jako lidé.

Je pravdou, že co si napíšu a uveřejním na netu, to si mohu i sám smazat a odstranit. Ale jak to udělat, kdy tam visím a nechápu, proč zrovna já? S naivním úmyslem uvařit pro druhé jsem absolvoval pořad Prostřeno. Ještě v úplných začátcích, kdy nebyl tak populární. Legrace bylo spousta, ostudy a negativních názorů na můj humor též. Letos na jaře tomu budou dva roky. Jenže někteří lidé mají paměť jako sloni a stále mi občas radostně sdělují, že mě znají „z televize“. Co mohu dělat, když jsem si smočil.

Jenže právě jsem zadal do vyhledávače slovo prostřeno, abych se podíval, která pětice vaří příští týden. Já to už naštěstí už nejsem. Ale visím tam také včetně své podobenky v nějakém odkazu na starší zábavné pořady. Tak mám opět „radost“. Je vidět, že spíše pohnu s naší sluneční soustavou než s definitivním vyzmizíkováním jedné v podstatě zcela nepodstatné informace. Internet je užitečnej. Ale někdy i štěká a kouše!