Tak jsem si myslel, že je literatura již mrtvá. Stejně jako divadlo. Kolik herců se snaží a vyjde z toho volovina. Blbost a nuda na jevišti i v hledišti. Tam zejména!
Většina současných knih je pro mě nedostupná. Nejen cenou, ale zejména obsahem. Nerozumím jim. Zejména nové české beletrii. Vždyť se to nedá číst! Podobně, jako se nedá dívat na většinu současných českých filmů. Je pak smutné, že až příliš mnoho diváků tvrdí, že nebýt komedií, které vznikly ještě za bolševika, by byla naše kultura hodně smutná… To je hodně tragické poznání.
Jenže někdy se přece jen urodí. Například v Levných knihách. Velká kniha s názvem Spisovatel Bohumil Hrabal od Tomáše Mazala za neuvěřitelných 99,- Kč je ještě k mání. Alespoň v Hradci Králové. Vydalo ji nakladatelství Torst v roce 2004. Ke mně se dostala až teď. Nevěděl jsem o ní. Zato teď už vím! Je skvělá – taková literární bohoslužba.
Kdo má rád Hrabala, život i jeho temné stránky, určitě si ji kupte. I navzdory všem, které například v roce 1994 při příležitosti návštěvy správného chlapa prezidenta Billa Clintova (ten s doutníkem, který ho aplikoval i do jiných míst než do úst) hodně rozezlila povídka o tom, jak si jistá dáma Julinka na počest příjezdu významné osobnosti vyvalila cecky a vydrakslovala kundu. Bylo to takové její Partnerství pro mír. Tuto povídku pak kupodivu otisklo Rudé právo… To jsou paradoxy! Je vidět, že kdo chce žít ve střední Evropě, opravdu nesmí vystřízlivět!
