Já vlastně ani netuším, zda je tohle slovo sprosté. Každopádně tak moje babička nazývala zbytečnosti, které jsme občas zakoupili a přitom to byly evidentně hovadiny k prdu.
Právě však nastal přímo žírný čas pro všemožné obskurní serepetky a serepetičky. Prodává se a kupuje téměř vše. Fantazie výrobců a zájem kupujících nezná mezí. A když prý každý dle průzkumů a statistik utrácíme zhruba deset – patnáct tisíc za vánoční dárky „od Ježíška“, nemůžeme nakupovat jen samé potřebné a užitečné věci. Na jednu stranu pěji na serepetky chválu. Například na hrníček, na kterém je přilepena kráva, žába, žirafa, lev či slon. Navíc mají zvířátka kromě idiotského výrazu i hýbací nožičky a ručičky, takže když z podobného hrníčku pijete například čaj, občas vyplivujete i jejich údy. To mi přijde docela zábavné.
Na druhou stranu serepetky po prvotním nadšení jen překáží a pletou se kdekoliv v bytě. I já jich vlastním poměrně dost, protože serepetky a serepetičky se množí jako potkani. Co už máme například v kuchyni různých vah, strojků, míchačů, sendvičovačů a dalších udělátek. Jenže než bych se s nimi po použití myl a sušil a skládal je zpět do krabice, raději si pomůžu jinak. K většině prací v kuchyni totiž stačí lžíce či nůž.
Ideální by bylo nové serepetky a serepetičky rovnou vyhodit. Jenže to je zas nefér vůči „Ježíškovi“. A tak jsem nucen předstírat, jak jsem rád, že jsem dostal další zbytečnosti. Navíc čím více serepetek, tím menší pracovní prostor v kuchyni, neustále se zmenšující životní prostor v bytě, zaplněné police i narvané skříně. Sakra, já už vlastně do smrti vůbec nic dalšího nepotřebuji! Stejně ani nestačím vytáhnout vše, co mám. Jenže záhy je Štědrý den a na obzoru další příval nových serepetiček, i když se tomu mezi lidmi říká dárky.
Smysl pohanského vítání slunovratu i smysl křesťanských Vánoc jako vítání světla a nového života je v tahu. Reklama, obchodníci i společenský trend většinu národa (a nejen u nás) utvrdil v názoru, že čím více serepetek a serepetiček pod stromečkem, tím radostnější Vánoce a pocit Štěstí. No, tento názor nesdílím. Smysl Vánoc a pocit štěstí jsou trochu jinde. Jenže jak se na mě bude dívat rodina, přátelé a příbuzenstvo, když jim zabalím do pozlátek pouze vlašské ořechy a přidám jablíčko s ozdobnou stuhou?
Zatím jsem však vytrval a předvánoční šílenství mě dosud nepostihlo. Ubráním se, nebo podlehnu hysterii a s vytřeštěným zrakem vyběhnu 24. prosince do nejbližších obchodů, abych ještě na poslední chvíli nakoupil serepetky a serepetičky, co tam zbyly?
