Když se „urodí“, mají média stále o čem psát. A že se rodí stále dost neuvěřitelných zrůdností! Nyní se například postupně dozvídáme, jak to bylo v rodině otce Josefa Fritzla. Jak dceru uvazoval, znásilňoval, trápil, mučil…
„Otec“ Fritzl bude uklizen „do chládku“ – oh, jak názorně to vyjadřuje český jazyk. V chládku je docela příjemně. Určitě líp než v pekelné výhni… O obětech se budou zveřejňovat další a další informace. A otec Fritzl? Pohoda a klídek. Přitom se nejedná pouze o tohoto exemplárního úchyláka, ale i o mnoho dalších zloduchů, kteří vraždí, znásilňují, páchají zlo na nevinných obětech a pak jdou do ústraní a toho již zmiňovaného chládku.
Nevím, jaký etický i morální kredit má v současné době praxe Oko za oko, zub za zub. Také se ovšem nemohu smířit s tím křesťanským odpuštěním VŠEM. Pokud existuje Bůh, ať si dotyčným hajzlům odpustí. Ale my, lidé, bychom měli nejen proti zlu bojovat, ale také ho náležitě, okázale a veřejně trestat. Není žádným tajemstvím, že většina obětí násilných trestných činů se má následně a zcela nezaviněně a nezaslouženě mnohem hůř než pachatel. On stačí ten hrůzný „zážitek“, pokud ho oběti napadení a násilí vůbec přežijí. Nebo ta následná rodinná traumata, která zůstanou a přetrvávají. Konkrétně zmíním rodinu pana Neffa… Ale mohl bych dlouho a dlouze pokračovat.
Docela by mě proto potěšilo, kdybych se občas dozvěděl, jak se daří vrahům, pasákům a dalším násilníkům. Nadpisy by třeba zněly: Po kolektivním znásilnění vězňů mu zůstala dva dny natržená prdel bez ošetření. Prolili mu hubu asfaltem. V pátek mu přiskřípli penis mezi dveře a musel čekat do pondělí, než ho vyprostili, Omylem mu zatloukli do oka rezavý hřebík, Shodou náhod na něj zapomněli, že týden zůstal bez vody a bez jídla… Bohumil Hrabal psal o mučinkování. Ale to je jazykově příliš jemné… Kdybych mohl, mučení bych v jistých případech zcela zlegalizoval. Následný trest smrti také! A že se chudák zločinec opil a má polehčující okolnost? Jeho smůla; neměl chlastat! A že je občas na hlavu? Klecové lůžko a pravidelné studené sprchy ho nepochybně „ochrání“…
V jiných výpovědích bych se docela rád dočetl, že násilník tak fyzicky i duševně trpěl, že opravdu lituje svých činů a nejraději by spáchal sebevraždu. Bohužel ho hlídají, aby jeho zločiny byly potrestány co nejbolestněji a co nejdéle, dokud vůbec vnímá bolest… Posloužilo by to jako prevence a možná i jako slabá náplast na utrpení obětí? Je přitom hodně smutné, když se z místa činu musí odstěhovat rodiče a příbuzní oběti, protože vrah byl propuštěn a bezostyšně se jim směje do tváří.
Chápu, takhle to nejde: bylo by to proti lidským právům a proti lidskosti. Ale myslel na lidská práva úchylný násilnický hajzl, který si s chutí užil, skvěle si povraždil, spontánně se odreagoval a po relativně parádním kriminálu s pravidelnou stravou, zajištěným volným časem, umožněným oficiálním nicneděláním a s posilovnou zdarma se zdokonalí mezi svými kumpány v dalších kriminálních metodách a navíc má stoprocentní jistotu, že „za pár…“ bude opět volný? Pokud má navíc schopné advokáty…
Středověké mučení a veřejné popravy měly něco do sebe. I když se píše XXI. století a považujeme se za civilizovanou Evropu. Jen aby nás ta usilovně prosazovaná humanita a lidská práva pro každého jednou nepřeválcovala. Zlo má mnoho rozmanitých podob. Jenže když zůstanou nejvíce potrestáni právě a pouze oběti, dopadne to jednou se slušnými lidmi hodně špatně.
