Pro krásu koní…

   Starokladrubáci jsou nádherní inteligentní koně. Národní hřebčín v Kladrubech nad Labem je rovněž v tom nejlepším slova smyslu pojmem! Jak o tom ale psát, aby to nevyznělo jako reklama?

            Navíc psát o něčem, co je lepší vidět, slyšet, dotýkat se i cítit je pošetilost. Takže se, prosím, raději dívejte a já jen doplním nutné penzum textu:

Starokladrubáci mají výraznou hlavu, mohutný klenutý krk, bohatou hřívu i ocasní žíně. Patří k nejdéle chovaným plemenům koní na světě. Patří mezi tzv. barokní plemena. A zažili i doby, kdy urozené dámy na nich jezdily zcela jinak než dnes.

Rudolf II. v roce 1579 udělil hřebčínu v Kladrubech statut dvorního hřebčína. Za dalších téměř pět set let bylo stádo místních běloušů jako první zapsáno na seznam národních kulturních památek. Barokní koně prožívají renesanci. I barokní jízda se výrazně liší například od španělské školy, nebo od westernového jezdění. A hlavně: den mezi koňmi vás nabije energií a duchovně člověka alespoň na chvíli přesměruje do jiných sfér. Pak se mi vždy běžné lidské záležitosti zdají velice pošetilé včetně denního tisku, internetového zpravodajství či aktuálních televizních seriálů…