Proč mám rád Amsterdam? Světoznámou evropskou metropolí můžete například bez problémů projít pěšky nebo projet na kole. A to zcela bezpečně!
Vše je téměř na dosah, dálkové tramvajové přesuny se zde nekonají. Centrální Amsterdam se díky řece rozšiřoval do půlkruhu. Díky ekonomickému šetření místem (mnoho míst v Holandsku leží pod hladinou moře a půda se velmi namáhavě „dobývá“ z moře) je zde vše skutečně pohromadě. Navíc díky velice tolerantnímu přístupu si nevadí luxusní nákupní centrum nedaleko čtvrti červených luceren či květinový a bleší trh vedle vyhlášených muzeí s díly Rembrandta, Vermeera nebo Van Gogha. Orientačním i výchozím bodem je hlavní nádraží - Centraal Station. Ať už do Holandska přiletíte, přijedete autem, nebo lodí, je nejlepší nechat svůj dopravní prostředek mimo město a do centra přijet místním vlakem. Pak máte Amsterdam jako na dlani a pouze zvolíte směr, kterým se vydáte.
Nezbytnou součástí městské architektury jsou i tzv. grachty (vodní kanály). Systém širokých kanálů je vrouben starobylými domy v rozličných podobách. Jejich osobitý půvab spočívá zejména v drobných propracovaných detailech říms, štítů či domovních znamení. Systém grachtů se dále prodlužoval od začátku 17. století, kdy bohatí obchodníci hledali únik z přelidněného a průmyslového starého města. Sympatické je, že Amterdamem můžete jezdit za nákupy i k sousedům na své loďce. Řada rodin v obytných hausbótech dokonce bydlí. Zvonek se jmenovkou a schránka na dopisy stojí na břehu. Kompletní domácnost se nachází za provizorním můstkem na loďce. Tam však nechybí květiny za oknem, na palubě je bouda se psem nebo dokonce garáž pro auto. Na grachtech hnízdí též volavky a není problém je zahlédnout. V zimě pak malí i velcí Holanďané získají nekonečnou ledovou dráhu a pořádají na ní mimo jiné i bruslařské závody mezi nizozemskými městy.
Od nádraží napravo dojdete zhruba za pět minut do západního okruhu grachtů. Leží zde malebná část Amsterdamu zvaná Jordaan. Dříve byla proslulá svojí chudobou, protože se zde usazovali přistěhovalci, kteří prchali před náboženskou perzekucí. Samozřejmě i z Čech. Nyní je z ní klidná, bohémská čtvrť s úzkými uličkami a malebnými kanály. Je to balzám na duši, když se můžete po ránu posadit na lavičku a v klidu pozorovat čluny, psy a kolaře. Stojí zde i slavný dům, kde si za 2. světové války psala svůj deník třináctiletá Anne Franková.
V této čtvrti se rozkládá také Begijnhof - útulek pro zbožný řád bekyní, které sice žily jako jeptišky, ale neskládaly řeholní slib. Jako protislužbu za ubytování vzdělávaly chudé a pečovaly o nemocné. Begijnhof s rozlehlým zahradním parkem z roku 1346 mezi bloky štítových domů ze 17. století má zvláštní atmosféru. Najdete zde i nejstarší dům č. p. 34 přibližně z roku 1420. Je to jeden ze dvou domů v Amsterdamu, u kterého se dochovalo dřevěné průčelí. Po řadě katastrofálních požárů, jak bývalo ve středověkých městech obvyklé, byla výstavba dřevěných domů v roce 1521 zakázána. Dominantou je Engelse Kerk (Anglický kostel). Téměř naproti se nachází tajná kaple, která sloužila bekyním a katoličkám od roku 1680 až do roku 1795. V tomto roce pak byla znovu obnovena náboženská svoboda. Každopádně se v tolerantním Holandsku nekonaly tak urputné „souboje s katolíky“, jako tomu bylo u nás s jezuitskými „hony na protestanty“. Dalších kostelíků, muzeí a zajímavostí zde najdete nespočet.
„Zlatým věkem“ bylo pro Amsterdam 17. století. Výrazně stoupl počet obyvatel, vyrostly honosné domy po obou stranách grachtů, které tvořily trojitý okruh kolem města. Práci zde našlo mnoho umělců a architektů. Samozřejmě tady žila i chudina, o kterou se však staraly charitativní instituce. To byla v době raného kapitalismu velmi revoluční a neobvyklá záležitost. Amsterdam se stal kosmopolitním městem, plným obchodníků, kupců i peněz. To je vidět na první pohled dodnes. Převaha na moři vedla k jedinečným úspěchům i v zámoří. Nizozemci kolonizovali Indonéské souostroví a bohatství založili i na obchodování s kořením v Orientu. Holandská východoindická společnost (VOC), založená v roce 1602, měla monopol na veškerý obchod východně od mysu Dobré naděje. Lodě mířily do Číny, Japonska, Indonésie… V Novém světě ovládli Nizozemci velkou část Brazílie a od indiánů koupili Manhattan, který pojmenovali New Amsterdam (Nový Amsterdam). Sláva Španělů a jejich objevitelských cest pomalu končila, Angličané zatím měli své vlastní problémy, tak se výhodného obchodování se zámořím chopili zcela pragmatičtí Holanďané. A to velmi úspěšně.
Město se v té době stalo světovým finančním centrem. Nepochybně k tomu přispěla i náboženská tolerance. Úspěchy v době kolonizace připomíná Nederlands Scheepvaart Museum - námořní muzeum. Rozlehlá budova, která dříve sloužila jako skladiště zbraní nizozemských námořních sil, stojí na 18 000 pilotách, zapuštěných do podloží. Najdete zde nejrozsáhlejší sbírku lodí, map, navigačních přístrojů, majáků, zbraní, ale také například porcelán a sklo z důstojnických kajut apod. Mě zaujaly staré příručky, které popisují, jak se chovat k „primitivním domorodcům“ a jak účelně rozmístit v podpalubí černé otroky, aby se využil každý centimetr plochy. Před muzeem stojí věrná replika lodi Amsterdam, která patřila východoindické společnosti. Pro nás suchozemce to je ojedinělý zážitek. (pokračování)
