Místní trouba

Dnes už to běžné není, ale dříve se téměř v každém městě, městečku či vsi pohyboval „místní trouba“. Tedy člověk mírně retardovaný a díky svým podivným kouskům i všeobecně známý.

             Ti více společensky přizpůsobilí, relativně bezpeční, ale přesto výjimeční se označují jako podivíni. V Hradci Králové existovali ještě za dob socialismu tři výjimečné figurky, které člověk docela rád potkával. Jednak dáma, která neustále nosila umaštěný slamák s vlajícími pentlemi i v největších mrazech (a jaksi i z dálky příliš nevoněla). Další figurkou byl vodník; mužíček, který nosil vše zelené. Od bot přes ponožky, kalhoty, košili, fráček. Ovšem nejdominantnější postavičkou byl mohutný filosof, který měl na hlavě naraženou bekovku a neustále si něco drmolil sám pro sebe. Údajně latinsky a řecky. Kdysi prý hodně studoval, až se z toho zbláznil. Žil ve svém světě a okolí ho nijak nezajímalo. Zato nás – děti – zajímal velice moc!    

Když jsem s kolegou Zdeňkem Doubkem dával dohromady knížku o starém Hradci, velmi mě zaujalo vyprávění o královéhradeckých postavičkách, jak o nich psal J. V. Tolman v knížce Hrst vzpomínek (vyšla v roce 1928). Zlí jazykové sice tvrdí, že ji převážně psal od hospodského stolu, ale nic to nemění na její laskavosti a úsměvném pohledu na dobu starého Hradce, kdy byl ještě obklopen mohutnými pevnostními hradbami. Je to svým způsobem bulvárek jako vyšitý, ale pokud vám udělá radost, pár příběhů přetiskuji:  

- V domě čp. 5 zvaném „činkve“ bydlíval Koutník, který měl prsten s diamantem. O něm tvrdil, že dá-li si ho na stůl, nemusí vůbec svítit. Lhal jako když tiskne. Vykrmil prý husu tak velkou, že pekař musel probourat otvor do pece, aby ji mohl upéci. Dále vypravoval, že v roce 1878 za balkánské války opatřil celou tureckou armádu kalhotami. Bydlely zde dále tři slečny Lábovy s otcem, úředním sluhou, jenž koupil půjčovnu knih Lokvencovu, čímž se živily. Když ještě bydlely v Rokitanského ulici, byla na ně složena písnička: „Žily tři panny pod věží, kde ulička je pustá. Byly to slečny Lábovy; suchá, prorostlá a tlustá.“           

- Jednou ohlásila koncert v Klicperově divadle operní pěvkyně slečna Nejedlá. Nebyla známou a důstojnictvo doufalo, že to bude pro ně požitkem vyslechnout na prvních křeslech, kde jedině rakouští oficíři směli zasedat, jistě mladistvou a krásnou pěvkyni. Zklamání nastalo: na jeviště přišla zpívat asi 45letá, hubená, nekrásná dáma, tableau. Po prvním čísle se důstojníci ostentativně zvedli a odešli. Dotyčná pak se svým vysokým a hubeným bratrem v Hradci mnoho let žila, leč již nikdy nekoncertovala.  - Jistý holič na Velkém náměstí Š. vynašel vodičku na vlasy pro vzrůst. Tato však mu byla špatným doporučením, neboť sám vlasů neměl. Byl to dobrák od kosti a všemu věřil. Hotelier od Zlatého beránka Hašek se dal jednou u něj holit. Holič mu vyprávěl v oficíně, že Eifelova věž v Paříži se prý bude moci přenášet. Vyprávěl to tak dlouze a důkladně, že Haška přešla trpělivost. „Kdopak vás to vole nalil? Nebude se přenášet, ale bude mít čtyři železné nohy a bude sama chodit!“           

- Žil zde též jeden podivný občan a bývalý písař Koníček. Nikdo neví, jak se živil; stále seděl v hospodě a zpívával: „Šla židovka vedle trní hereťuťu,“ což byla jeho vejšplekce. Vysedával v hospodě do němoty. Obdobnou figurkou byla Pepička Kočárková, živící se pletením punčoch. Zlomyslní lidé jí často namluvili, že si ji chce vzít někdo za ženu. To s ní pak nebylo k vydržení, jak tomu věřila. Na cestě od dráhy do města na počátku pevnostních hradeb sedávala flašinetářka a hrávala pochod císaře Maxmiliána. Babce se říkalo Marseillaisa. Měla tuto revoluční hymnu ve flašinetu a hrávala ji, když táhlo vojsko kolem, aniž ji kdo hlavy utrhl. Když vytáhla kutálka Salvátor nebo Nobili, napřed rázně mašíroval Vašek Švestků s modrou vojenskou čepicí a odháněl mládež a uličníky, by vojsko mělo volnou cestu. Za krejcar pro radost publika kokrhal a nevynechal jednu muziku ke mši do kostela, jeden faklcug nebo pohřeb. Pomatenému Vaškovi Švestků říkali Besedička.           

- Před mnoha lety žil za sv. Duchem podivín mechanik Horák, zvaný Zeměplaz, jenž si jednou udělal odvážný hec. Poslal, respektivě dal poslati a napsati nejnoblesnějším matronám města, by se dostavily 30. dubna na výlet ke kotli u plynárny za městem. Každá dáma se měla co nejlépe obléci a každé bylo oznámeno, že tam bude druhá ta a ta družka korunována. Sešly se snad víc ze zvědavosti ve velkém počtu. Pí měšťanostová, Reisichová, Tobischová, Pischová, Eiseltová, Kemlinková - krém to hradeckých dam. Seznaly hned, že sedly na lep. Bylo tam velké koště, vtip ten značil pálení čarodějnic. Nastalo velké vyšetřování, přivoláni znalci písma, nic z toho však nebylo. Týž Horák podával proti všem obecním volbám protest a prodlužoval tak vládu starého zastupitelstva.            

- President Kobercz od krajského soudu, oblíbený a usměvavý stařeček, byl svojí sympatickou chotí držen na tuze krátké uzdě a když se dostal na čistý vzduch do nějaké družné společnosti, obyčejně se opil. Bydlíval vedle soudu u Isakovicsů; jednou byl pozván k radovi, pozdějšímu presidentovi Šrámkovi, na večeři. Tento bydlel proti generálu v domě Elsnerově. Jemná hostitelka, rodem Bubeníčková, hostila důstojně veselého p. presidenta, jenž podlehl své chorobě a v bujné náladě získal nutnou opici. Casus Belli, co teď s ním, jak ho odvést? Spásná myšlenka; posláno pro Dr. Potočka, že p. president se u Šrámků náhle rozstonal. Lékař hned věděl, oč běží, a konstatoval obvyklou diagnosu: silnou opici. V malém Hradci se tehdá hned všechno rozkřiklo. Vzápětí pí presidentová přijela v drožce pro muže, zástupy lidu se hemžily a měly radost z rámusu pí presidentové, jeho celkem litovali. On ničeho neužil, ona hlomozila, nahlas nadávala nelichotivými výrazy hostitelce, presidenta vezli přes rynk domů k nemalé ostudě a gaudiu. Věc pak skončila žalobou hostitelky pro urážku na cti. Zmíněná pí radová Šrámková byla dáma jemná, leč silně žárlivá. Když odjela do Prahy, dala svého chotě hlídat Kačírkem za zlatku denně, tehdá to byl velký peníz. Když se navrátila z cesty, Kačírek referoval, že pan rada byl moc hodný a nikam nechodil. Nechtěl asi přijíti špatným referováním o další obchodní spojení, neb byl placen z obou stran.           

- Když jsem byl v primě v gymnasiu roku 1888, měli jsme podivínského profesora Jakuba Hrona, jenž se později stal po vlasti se svými literárními plody komicky pověstným. Přišel do třídy s kabátem asi 2 dm jinou látkou nastaveným, tomu kabátu se tehdá říkalo kaftan. Jako hošík desetiletý, nemající soudnosti a rozumu, sedící v první lavici, hned jsem se smál a za to jsem se stal terčem jeho čtyřleté msty. Byl jsem zapsán do třídníka a dostal lichotivé názvy: hoch je pleva, prkno, má kobylí hlavu, je Křovák, Hotentot, nemá pojem, smrdí tabáčkem, ubohý primán. Takový byl výkvět jeho libomluvy. Hron se proslavil vynálezem skleněných kalamářů buňátů a trojátů, jež však nedošly patentování, neboť bylo zjištěno, že podobnou myšlenku měl a podobné lahvičky na červený inkoust vyráběl Leonhard v Podmoklích. Dále sestrojil lehátonohátopisát, sestrojil balon, s nímž se odvážil vzlétnout za bývalou plynárnou a s nímž záhy spadl, sestrojil model svého homolovitého klobouku, sepsal spis Čujba čili Jsoucno prostora, Hranatiny, Libomudrovna, Přípona tvorebná ba a řadu podobných nesmyslů. Při inspekci inspektora Kastnera při závěrečné konferenci prohlásil ve sborovně: „Já bych si jen přál, kdybych byl tak moudrým, jako zde přítomný pan zemský pozorovák, zkušebák a zpyták.“ Tato sotisa mu zlomila krk. Dostal modrý arch a podepisoval se výslužník. Později studoval ještě práva, medicinu a bohosloví. Profesor ministr Dr. Srdínko, jeho bývalý žák, položil mu otázku, ale Hron neodpovídal. Na výtku, že jeho vědomosti z oboru lékařství jsou kusé, odvětil: „Předně, na vše jste se mě neptal a já vám též vše neřekl. Ostatně vy jste na gymnasiu též vždy vše neuměl.“ V zájmu trpícího lidstva při zkouškách propadl. Zemřel ve svém rodišti Metánově.           

P. S. : Říká se: Blahoslavení chudí duchem. Často mám ale takový neodbytný pocit, že za největšího místního troubu jsem v současné době já sám! Nejste na tom obdobně?