Kolo a já

Je jasný, že kolo miluji od prvopočátku, hned poté, co jsem se naučil chodit. Mělo ještě pomocná kolečka a já byl haur.

Když skupina Queen vypustila na stadionu 50 nahých dívek na kole při své písni Bicycle Race, vzpomněl jsem si na doby, kdy jsem jako malý pozoroval na vsi družstevnice, jak pravidelně na kole jely do kravína či prasečáku. Ty zadky; to byla úchylka prvního řádu. Příliš sexuálního jsem v tom tehdy neviděl. Naopak. Požitek jedině pro fotografa Saudka. Já raději prdelky jako stroužky česneku. I na kole…

Mě kolo kromě nádherných zážitků s tichým a pokorným přemisťováním po krajině paradoxně drží při zemi. Na základní škole mě fyzikální zákony příliš nezajímaly. Jenže díky kole jsem se je naučil respektovat. Stále totiž z různých příčin končím na zemi. Už vím, že nesmím klopit zatáčku, když je namrzlo. Nesmím prudce brzdit na podzimním podmáčeném listí. Nesmím rychle najet z tvrdé cesty do sypkého písku. Musím se vyhýbat bezedným kalužím, i když na první pohled vypadají, že skrz ně lehce projedu. Také nesmím mít moc dlouhé tkaničky u bot, protože když se namotají do kola, skončím rovněž na zemi. To je opravdu požitek, když jedete a náhle ležíte pod kolem. Válíte se po trávě a lidé se starostlivě ptají, zda se mi něco nestalo. To jsem fakt za totálního blba.

Kolo je vášeň, cyklistika je požitek, bicykl je skvělý parťák. A víte, kolik jen ušetřím za benzin, když jsem auto půjčil dceři do Brna a jezdím na kole? Docela dost. A moc se těším, až zase vyjedou dívky v minisukních a jejich prdelky se budou díky šlapání vlnit sem tam doprava doleva a já schválně přibrzdím, abych je jen tak nepředjel.