Tuším to léta a nikdo mi to nevymluví. Lépe řečeno jim umožnil krást legálně. Benevolentně v rámci urychlené „privatizace“ a návratu ke kapitalismu se rozsvítila zelená a teprve poté se opožděně řešily nějaké zákony…
Bývalí zelináři, řezníci, veksláci, nejlépe s rudou hvězdou na klopě, kterou rychle vyměnili za jiné odznáčky, se vykašlali na nějaké zvonění klíči a velice rychle se přizpůsobili dané situaci. Teď se trochu sklízí, co se zaselo. Většině z nás se žije v naší současné realitě blbě. Nejhorší je, že téměř není žádné dovolání. Ale to už dávno víme! Přesto s mírným pobavením sleduji všechny paradoxy okolo sebe a občas se docela směji.
Přesto si myslím, že Kalousek i Nečas nabrali správný směr k určitým úsporám. Aspoň tomu věřím. A nechápu, když „národ dle statistik téměř hladoví“,ale v supermarketech lidé napříč sociálnímu složení tahají před sebou plné vozíky jídla jako by od Vánoc „nežrali“. Není až tak zle. Jednou možná bude mnohem hůř, až se za pár let dožijeme důchodů (současná medicína udrží při životě i hodně neduživé chudáčky) a přijde náš PRVNÍ DŮCHOD. To teprve bude pohroma; zejména u těch, kteří si dosud nenakradli. Ale to známe už z Formanova filmu Hoří, má panenko apod.
Slušnost se bere jako slabost (zejména politici a romové to tak chápou i vnímají). Kdybych byl mladší, asi bych se na naši krásnou českou vlast vyprdnul a odjel někam hodně daleko. On to praotec Čech příliš dobře nezvládl. Nemáme moře, furt prší a je zima, naše údajně holubičí povaha také není na nějaké nebetyčné vychvalování. Úsměv nám zatuhl už kdysi po Bílé hoře a i když jsme odjakživa v Evropě, často máme mnohem blíž k tomu vysmívanému Balkánu.
Jediné, co zda stále jakž takž funguje je humor. Tento týden jsem točil portrét zcela nevidomé dívky. Milé, skromné, hodné. Když jsme dotočili, řekla s úsměvem:
- Ráda jsem vás viděla!
My ji také…
Klaus umožnil kmotrům krást. Zaleknou se teď aspoň trochu ti léta nedotknutelní? Bohužel, na to odpověď zatím neznám. Zato jsem slyšel hezkou říkanku: Březen – za kamna vlezem, duben – ještě tam budem, květen – topím jak kretén…
V červnu tam bylo ještě něco vtipného o povodních, ale to už jsem zapomněl. Tak se aspoň bavme, než nám definitivně zamrzne úsměv na tváři…
