Jak jsem šel do Donalda

Tak mě zas přepadl záchvat „poznávání“. Abych taky konečně poznal blahorodí fast foodu čili „rychlíkové žranice“. Nebo jak se to vlastně řekne česky?

            Většina zákazníků si již štemovala pusu, aby co nejameričtěji vyslovili u pultu slovo „čízburger“ nebo ještě protáhleji „šííííízburgr“ s takovým tím temným jižanským přízvukem.

- Máte něco k jídlu? zeptal jsem se.

Slečna pokynula nad sebe, kde zářily obrovské obrázky s donaldí nabídkou.

- Ježíš, to je ale tak obrovský, že to ani nesním, zarazil jsem se. - Nemůžete mi prodat jen půlku?

Slečně odmítavě zavrtěla hlavou.

Chvíli jsem ještě koukal na obrázky a rozmýšlel se. Okolo mě si zákazníci znalecky objednávali. Nikdy bych nevěřil, kolik u nás žije Američanů! I místní Češi mluvili donaldovsky a ukazovali na různé bigy macy.

- Tak mi dejte tu housku se sejrem, rozhodl jsem se konečně pro nejlevnější alternativu.

Děvče po mně chvíli zmateně pokukovalo a pak zavolalo vedoucí.

Dostavila se další slečna a dívala se na mě jako na exota.

- Myslíte cheese burger?

To už jsem vážně začal koktat:

- Klidně s číz nebo bez číz, stačí mě i holý burger nebo ham ham burger.

Lidé okolo mě pobaveně pozorovali.

- Prostě mi něco hoďte do papíru na cestu. Dnes mám hlad, že bych sežral i chcíplou cheese myš.

Při zmíňce o chcíplé myši se mnou už dál nikdo nic nerozebíral. Dostal jsem tu vytouženou housku se sejrem a s plackou hovězího a vypadl ven. Příště si tradičně na cestu namažu chleba se sádlem a s cibulí a nikdo mě nebude nutit mluvit americky!

P. S.: Nemám vůbec nic proti Donaldovi! Jen nechápu, proč tolik našich lidí a zejména rodičů s dětmi tak nábožně vzývá obyčejnou výdejnu na místě dodělávaných polotovarů typu „ber a žer“. A ještě jedna věc: když jsem na cestách, něco bych pojedl, ale současně hodně spěchám, vždy pár drobáků na rychlý hamburger od spolehlivého Donalda v kapse najdu. Dosud jsem ale nepochopil, proč si v Čechách před rodinnou návštěvou McDonalda musím vzít s sebou půlku výplaty…