Já se na to můžu…

Dostavil se ke mně malíř pokojů. Seděl u kávy, zoufale se rozhlížel po místnosti a pak zcela upřímně povzdechl: „Já se na to můžu vy…..“

            Kamarád jezdí jako dálkový kurýr. Vozí balíčky z hradeckého kraje do Prahy, odkud putují letecky do celého světa. Ke každé obálce je však třeba vyplnit mnoho tiskopisů a doručenek. Nedávno přijel k zákazníkovi a žádal, aby předem vyplnil stoh papírů. Chlápek do nich chvíli civěl a pak prohlásil: „Víte co, já se na to můžu…“

Kamarád pokýval hlavou a řekl: „Chápu. A můžu vám i já něco upřímně říct? Já se na to taky můžu vy…..“

Už se vidím, jak zase stojím před třídou svých studentů, zadávám úkol a oni na mě hledí nechápavě a v jejich pohledech vidím onu nevyřčenou větu: „Pane učiteli, my se na to můžem…“

A já mám občas chuť je vzít za slovo a prohlásit: „Milí studenti, asi byste tomu nevěřili, já se na to taky můžu…“

Ovšem největší legrace byla, když –

Ale proč bych to vlastně psal? Vždyť se na to můžu…