Mám doma kočku Elišku. Už několik let. Je skvělá, všichni známí o ní vědí, ale málokdo ji spatřil na vlastní oči. Je totiž tak trochu imaginární – virtuální.
Když ji chci dostat ze svého křesla, nehne se, ani kdybych ji drtil buldozerem. Stačí ale jedna malá finta a do kočky jako když střelí. Zmizí a není po ní ani vidu, ani slechu. Stačí lehce cinknout na domovní zvonek, jako že k nám jde nějaká návštěva. Eliška zmizí při každém zazvonění, i kdyby za dveřmi stála zástupkyně firmy Whiskas a nesla jí plný pytel nejlákavějších a nejneodolatelnějších dobrůtek.
Svým způsobem to je průser, že se před návštěvami nemohu pochlubit vlastní kočkou, zvláště když ji vychvaluji, jaká je krásná a chytrá. Ale z vlastní zkušenosti vím, že tato kombinace se zpravidla vylučuje i u kočiček dvounohých.
Úplně nejhorší situace nastane, když někdo chce Elišku vidět jaksi cíleně. Jako by to, potvora, moc dobře věděla. Ví o několika úkrytech, kam se dostane pouze ona. Přitom nezvu na návštěvu ani veterináře s pravidelnými očkovacími dávkami, ani rasy. Naštěstí v tom nejsem sám. Vím minimálně o dvou domácnostech, kde chovají rovněž imaginární mazlíčky. Hodně o nich mluví, ale nikdy jsem je na vlastní oči ještě neviděl. Jedině na fotce. A na ni lze digitálně přikopírovat cokoliv… Třeba i brontosaura.
P. S.: To náš králíček Filípek je jiný kabrňák. Jakmile někdo zazvoní, nikdy nezpanikaří, ale čeká na svoji příležitost. A protože se po většinu dne rovněž potuluje volně po bytě, nenápadně přihopsá k návštěvě, která sedí u stolu. Rád okusuje zejména nohavice a kožené boty i tašky. A to tak nenápadně, že se vám boty rozpadnou až po návratu domů. To se pak těžko reklamuje, že za to mohu já s těma svejma nemožnejma potvorama. Navíc, králík patří mé nejmladší dceři a je u mě umístěn pouze dočasně. Stejně jako kdysi u nás Rusáci.
Malého králíčka – beránka si moje holčička vymručela, když jí bylo jedenáct. A jelikož se králík zdá být nesmrtelnej, chystám se, že ho ode mne dostane jako svatební dar, pokud se jednou rozhodne k tomuto neuváženému a nemodernímu kroku. A Filípek je stále spokojenej a kdo ho poznal osobně, tak už k nám raději ani nepáchne!
