Mám na mysli opravdové holky a kluky. Zažívám obojí. Navíc už obchodníci děti masivně masírují, co v žádném případě nesmí chybět pod stromečkem.
Kluci jsou jasní. Autíčka, stavebnice a různé zbraně, aby si hráli na vojáčky či dobrodruhy, ukojili svůj klubající se testosteron a byl od nich klid. Jenže co holky? Řada panenek trůní v pokojíku celkem bez povšimnutí. Neuspěla ani česací hlava. Plyšáků máme plný pytel. Právě prodělávají odvšivovací kůru, neboť dcera přinesla ze školy vši a potvory se rozlezly i mezi plyšáky. Samozřejmě částečně uspějí různé neuvěřitelné hovadiny za neuvěřitelné peníze. Například tajemná laboratoř.
Sousedovic holka si ji vybrečela. Od té doby mají nesmytelný flek na koberci a obrovskou fialovou skvrnu na stropě. Procházím s dcerou hračkářstvím a protože už má deset roků, nedá se opít rohlíkem. Prasátko s názvem Pražská šunka sice hýbe celým tělem a k tomu z ní vychází „veselá melodie“, ale žrát se to nedá. Neupoutal mě ani pes Hector za 1.499 Kč, který se plácá po bytě a do všeho vrazí. Když mu však nasadíte brýle, překážkám se údajně vyhne. Do bytu bych nechtěl ani plyšového papouška Žvanila McKrákoru za 1.599 Kč. Blbec; opakuje, co slyší. Zejména některé noční dialogy s manželkou by naše dcera ale ani v jeho přetlumočení slyšet neměla. Možná by pak o svých rodičích měla ještě horší mínění, než má.
Na mluvící nářadíčko je už velká. Plovací kačenky v koupelně má (tři kousky dle velikosti). Neutáhnu ji ani na opičku na banánu za 599 Kč. Barbínky jsou sice krásné, ale moc si s nimi nehraje. Ani kdyby k nim dostala „diamantový“ zámek – kočár. A Barbínino hříbátko by raději chtěla živé i s maštalí. No, nevím, jak dlouho by si s ním hrála a opatrovala ho. Nebo že bych se nakonec rozhodl pro veselou chobotničku, které může pomocí formiček vyrábět z plastelíny další veselé kamarádky? Občas jsme si s plastelínou hráli, ale zapatlá to stůl a pak mám plastelínu na hlavě i za ušima rovněž já. A jde to fakt blbě dolů – zejména z vlasů. Více kdysi uspělo tetovátko (zhruba týden), než otetovala všechny tety a konečně vyschly tetovací fixky. Osobně bych však radil výrobcům, aby vyschly raději ještě dřív! Nosit týden na krku „vytetované“ fialové prase není zrovna společensky příliš únosné. Puzzle už vyzkoušela, společenské hry též. A jednorázové hovadiny z plastické hmoty Made in China za nekřesťanské peníze jí kupovat nemíním.
Jaký hit bude lákat dětičky v letošním předvánočním mumraji? Už mám z toho předem husí kůži. Mám rád klasické hodnoty, které tříbí ducha, fantazii i představivost a něco dítě naučí. Škoda těch starých dob, kdy dětem stačil březový špalíček s hadrovou hlavičkou, obalený do nepotřebných kloucků. A měly panenku a mohly si v ní představovat i tu nejkrásnější Barbínu. Pamatuji i na svůj nezapomenutelný dárek, který mi vyrobil můj táta. Byl to manuálně méně zručný intelektuál, který se živil jako veterinární lékař. Jednou tajně chodil několik týdnů do sklepa a vlastními mozoly vyrobil pušku jakou měl Vinetou. Sice nestřílela, ale ocvočkovaná stříbrnými připínáky byla jedinečná. Já vím, zapomněl jsem; byl jsem kluk. Nakonec ani nejde o peníze; pro radost dětí jsem ochoten pustit nějaký šesták. Jen nesnáším, když ze mě výrobci hraček dělají ignoranta všech pedagogických zásad a předvánočně zblblého pitomce.
Tak zas tápu. Co poradit Ježíškovi? Jako největší výsměch „nejkrásnějším svátkům v roce“ by pak nepochybně byl vánoční toaletní papír (rolička za 99 Kč). Buď si můžete utírat ve vánočním čase zadní partie vánočním sobem, nebo vánoční myší. V návodu se rovněž píše, že hajzlpapír můžete použít i jako dekoraci. Doufám, že měli na mysli dosud nepoužitý. A i kdyby; nepochybně bych se ocitl na jistém uzavřeném oddělení, kdybych po bytě místo různých zvonečků a kouliček a jmelí rozvěsil toaleťák, byť s vánočními motivy.
Nakonec si asi napíše Ježíškovy o suchozemskou želvu. Už předem se mi tmí před očima, protože nevím, co se želvou po opadnutí dětského zájmu? A zastávám názor, že když už vpustím do bytu nějaké živé zvířátko, musí být o něho postaráno dobře, aby nijak netrpělo. Taková potvora se navíc údajně dožívá i padesáti a více let. Jenže dcera mi tvrdí, že jí živou želvu Ježíšek už stoprocentně slíbil. Prosím, nemáte doma nějakou navíc? Přijedu, odvezu ji, políbím vás na tvář. A slibuji, do želví polévky se zaručeně nikdy nedostane. I když, znáte to moudré a ověřené: nikdy neříkej nikdy! Nebo máte pro současnou desetiletou holku jiné řešení, co jí strčit pod stromeček?
P. S. : Oblečení se dle jejího názoru samozřejmě nepočítá!
