Všimli jste si, jak jsou mnohé naše zdravotní sestřičky krásné a sexy? Nepochybně k tomu přispívá i oblečení: kombinace bílé a světle modré a nádherně krátké minisukně. Snad bych ještě prosadil něco do vlasů. Třeba modrobílý čepeček.
Kdysi jsem šel na poměrně banální operaci s polypem na hlasivkách. Jenže známe z praxe, že i zdánlivě „banální operace“ může nečekaně skončit smrtí. Ale je velice příjemné, když pacient před upadnutím do narkózy vidí ze světa to hezčí, přitažlivější – a v závislosti na momentálním zdravotním stavu – i vzrušující. Příjemnou mladou holku, její úsměv, opálená stehýnka v minisukni. Mnohé naše zdravotní sestřičky jsou určitě i jedním z důvodů, proč se pacient jen tak snadno nevzdává a chce se ještě na pár roků na tenhle svět vrátit. Je to motivace! A možná i hlavní příčina, proč je naše zdravotnictví přes drobné nezdary poměrně úspěšné.
I když, přiznám, týká se to zas pouze nás – ubohých nositelů testosteronu. Opravdu netuším, jaký důvod k návratu nacházejí ženy – pacientky, když se nad operačním stolem sejdou vypelichaní docenti a na stěně operačního sálu je děsí fotka současného ministra zdravotnictví s jeho mluvčím.
Ve fakultní nemocnici v Hradci Králové potkávám na většině exponovaných míst, kde jde o život (například na jednotkách intenzivní péče), převážně mladé, přitažlivé, příjemné a sexy oblečené krásky. Je to úmyslné? Kam se ale ztrácejí ty starší, silnější a již obnošené sestry? Ano, pár jsem jich zahlédl v administraci, u rentgenů, na odběru krve a moči… Určitě pak budou i na patologii a na psychiatrii, kde to už je pacientům tak nějak jedno, jak kdo vypadá… Nebo je zkrmují v místní kuchyni? Protože v téhle nemocnici jsou fakt k vidění především sestřičky mladé, štíhlé, hezké a sexy.
Reforma našeho zdravotnictví se jen tak nevyřeší. Jde v ní o příliš mnoho protikladných zájmů a priorit. A na zdravotní sestřičky se stále pozapomíná. Dle mého názoru by měly dostávat odměny nejen za odborné zkušenosti a délku praxe, ale i za tzv. sexuální přitažlivost. Body za minisukně, postavičku, opálení, poodhalení ňader, úsměv, bílé zuby, vstřícnost… Příliš se o tom nepíše, ale asi je hodně důležité, jaký poslední pohled a dojem si člověk odnese na onen svět. Učená paní primářka s vousem pod nosem, skřehotavým hlasem a s podkolenkami jak od skotské armády mi příliš motivace k návratu neposkytne. I když chápu, že je obvykle něco za něco…
