Štěstí, láska, čokoláda Nemohu si pomoci, ale nějak se mi tyto tři pojmy vzájemně prolínají. Bráním se napsat, že okamžiky štěstí prožívám pouze v případě, když mám právě plnou pusu čokolády. Ale něco na tom je. Zejména, když mlsám čokoládu kvalitní, která se pomaloučku a hebce rozplývá na jazyku. Na čokoládu jsem odborník. Nemusím bílou, ani přeslazenou mléčnou, ani pětasedmdesáti procentní hořkou… Spíše tak něco mezi tím. Mimochodem, když je nouze, nevadí ani lehce odporná tuková bez kakaa. Na sladké mám zkrátka úchylku…
Bohužel, musím též přiznat, že jsem mnohokrát šel v noci tajně mlsat a tiše rozbaloval tabulku čokolády pod peřinou.
- Co děláš? zeptala se rozespalá manželka.
- Nic, řekl jsem a předstíral, že spím.
Když se mi konečně podařilo kousek čokolády dostat do úst, musel jsem opět být téměř potichu.
- Ty něco jíš? znovu se probudila žena.
- Prosím tě, dej už pokoj a spi, uklidnil jsem ji a mlsal tajně dál.
Ne, že by mi to nedovolila. Ale dostal bych noční přednášku, jak je jakékoliv sladké jídlo na noc nezdravé, jak to škodí zubům a navíc, když u toho usnu, mohu se udusit nebo pocintat polštář. Přesto jsem takto několikrát hřešil – mlsal čokoládu až do úplného spánku (a pocintal polštář). Pane, to je ideální přechod. Ale ty důkazy a následky!
Mám však i chmurnější historky, kdy jsem například dětem přivezl z cest čokoládu a ony si ji schovaly napotom. Po pár dnech jsem na ni dostal neodolatelnou chuť. Opět jsem se v noci vydal na loupežnickou výpravu, která pro mě v tu chvíli dopadla skvěle. Jenže dle zákona schválnosti se přesně ráno po probuzení potomci zajímali, kde je ta čokoláda ode mě a kdo že ji jim sežral. Vymlouval jsem se na čerty a další nadpozemské bytosti.
- Že se nestydíš! dodala manželka a myslela si o mně své.
Jindy zas sehnala nějakou speciální drahou čokoládu pro vzdálenou tetu, která měla pokročilou cukrovku a zrovna se k nám chystala na návštěvu. Čokoláda jako čokoláda, řekl jsem si v duchu a jednou v noci, když mě opět honila mlsná, jsem ji snědl. Nepřejte si vědět, co jsem schytal hrubých a nevybíravých slov, když to manželka zjistila! Jenže copak mi někdo předem řekl, že to je speciální čokoláda bez cukru pro tetičku?
Dobrá tabulka čokolády nebo voňavá bonboniéra je pro mě zkrátka ztělesněním chvilkového štěstí. A láska? Láska k čokoládě vždy a kdykoliv! O nesmrtelné lásce k opačnému pohlaví ale přece jen po určitých životních zkušenostech už trochu pochybuji…
Jo, mimochodem, jednou jsem chytal v naší komoře do pastičky myš. Byla ale nepolapitelná. Nezabral sýr, šunka, špek... A hádejte, na co jsem ji nakonec dostal?
