Fotografické fígle – dotazy a připomínky

 S popisem „červených očí“ jsem to podcenil. Dodatečně se však dají odstranit mnoha způsoby, i když každý program je trochu jiný. Podrobný návod k použití je pak nepochybně přiložen, proto jsem to dále nerozpitvával. Ale začnu konkrétněji:

             Děkuji za všechny názory. Začínal jsem fotit bakelitovým aparátkem pro děti s názvem Pionýrem na 6 x 6, ale to je už hodně dávno. Nyní mám skutečně digitální zrcadlovku Olympus E 500 + dva výměnné objektivy. Žádná profesionální špička to není, ale je spolehlivá. Chápu, že existuje mnoho odborných návodů i internetových „speciálek“ o focení, ale mým záměrem je pár fíglů a rad popsat nejlépe jednou větou s názorným příkladem pro co nejširší spektrum zájemců. Často se dívám na fotografie z minilabu a vidím, že by stačilo málo, aby obrázek byl mnohem povedenější a k světu. Jenže bez určité znalosti řemesla a základních technických principů jsou výsledky často zbytečně žalostné… Současně však netvrdím, že pouze JÁ mám patent na rozum!

Souhlasím též s názorem, že pořízení dobré fotky není otázkou vybavení, ale fotografického vnímání. Ano, dá se fotografovat i s krabicí od bot! Kvalitnější aparát nám ale práci usnadní. Většina lidí dnes používá automatické digitální kompakty, mačká spoušť a vůbec netuší (ani to nechtějí vědět), jak vše funguje. Právě pro ně jsou určeny mé rady. Také ovšem souhlasím s názorem, že spoušť mačká kde kdo a narůstá počet snímků, které jsou vyloženě nepovedené. Kvantita vítězí nad kvalitou. Když se dřív muselo šetřit, protože zakoupený film se nedal exponovat stále dokola, fotograf si rozmyslel, co skutečně vyfotí.

Fotím celý život (zhruba od dvanácti let) a je to báječný koníček. Umí zastavit čas a zachytit věci, na které bych dávno v koloběhu života zapomněl. Například prázdniny u babičky… Mrzí mě jediné: že jsem z různých důvodů nefotil ještě víc. Například študácká léta na gymplu!

Kdo to myslí s fotografováním vážně, měl by si nejprve pořídit klasickou zrcadlovku na kinofilm a pár objektivů. Je to dnes za hubičku. Jenže výhody a okamžité náhledy digitálních aparátů jsou tak lákavé, že zpátky k dinosaurům se bude vracet jen pár fajnšmekrů a umělců. Berme proto digitální foťáky se všemi přednostmi, i když jsem na fotografování na kinofilm či větší formáty zdaleka nezanevřel.

Pokud se někdo chce dozvědět o fotografování „z mého pera“ víc, vloni na podzim mi vyšla v brněnském nakladatelství Computer Press knížka Fotografické techniky (Rady a inspirace pro dokonalejší fotografie) – prodejní kód K 1502. Pouze nevím, do jaké míry je tato informace nežádanou „reklamou“???

Jo, a k těm „červeným očím“ se ještě vrátím. Bude to sice už „vyšší dívčí“ a já chtěl psát rady stručné a téměř jednoslovné, ale ctění čtenáři mě přesvědčili, že návod na pomazání chleba máslem jim nestačí. Takže ještě chvíli budu radit, než vás to přestane bavit a utnete mě!