Bordel na kolečkách

Před naším domem zastavilo auto. Poněkud starší, ale celé vesele osrdíčkované. Seděl jsem právě s kamarádem a s jednou sousedkou na lavičce. - Hele, přivezli Lásku, zasnila se Mirka.

            -To bude spíš bordel na kolečkách, prohlásil neomaleně Honza.

- Seš hulvát! Proč by takhle nemohli rozvážet lásku, city, porozumění?

- Protože žiješ v tržním hospodářství. To bude eskort s děvkama.

Mirka zmlkla a kamarád si zafantazíroval:

- Vybereš si třeba pořádně huňatou a oni ti ji přivezou domů. Vyjde to levněji než vlastní manželka. Je to takové jednorázové vydání. Kdežto manželka…

- A čerstvé „zboží“ se šuká rovnou v tom autě? zeptal jsem se.

- Když máš doma manželku, tak asi jo!

Fakt nás to začalo zajímat. Rozvíjeli jsme všemožné teorie a Mirka trpěla. Nakonec to nevydržela a šla se zeptat, co takové „zamilované autíčko“ skutečně vozí.    

- Dobrý den, pozdravila řidiče. - Máte moc hezký vůz. Co rozvážíte?

Člověk od auta otevřel zadní dveře a vybíral uvnitř nějaké nářadí. Pak řekl:

- Prošťuchuju hajzly. Jako toalety a tak. To byste nevěřili, jaký svinstva tam lidi naházej!

- A proč máte na autě srdíčka? zeptala se zdrcená Mirka.

- To tam mám mít obrovský hovno? odbyl ji instalatér. Když však viděl, jak zesmutněla dodal: - Auťák jsou koupil od nějakejch komediantů, když mi moji dodávku ukradli. A ještě jsem neměl čas tuhle hrůzu sundat.

- Škoda, že v tom nevozíte děvky, povzdechl Honza.

Mirka se už nezmohla na slovo.

Jen já se příliš nedivil. Dávno už vím, že řada věcí není tím, čím se na první pohled zdají být…