Příroda začala odstraňovat ochranný štít

V nedávné době srovnal hurikán Dorian se zemí rozsáhlé území na Bahamách a zabil tam desítky lid. Je pohřešováno přibližně 2500 lidí. V roce 2016 zuřil nad karibskými ostrovy hurikán Irma, doposud nejsilnější v historii Atlantiku.

Hurikán se rychle přiblížil k Floridě, kde již byla vyhlášena evakuace obyvatelstva před hrozbou zničení a záplav. Tisíce kilometrů na západ od tohoto místa byla situace přesně opačná: bylo zde sucho a teplo, což způsobovalo rozsáhlé lesní požáry. Co se děje s přírodou?

Všichni hovoří o ekologii, o potřebě chránit přírodu v její původní formě a zachování přirozené rovnováhy. V přírodě požírá jeden druhého, a tak je udržována jistá rovnováha. Ale přichází člověk a tuto rovnováhu narušuje, čímž strádají zvířata, rostliny, a dokonce začíná pukat a vysychat i země.

Lidé si vždy mysleli, že je nutné chránit přírodu, jakoby byl člověk oddělen od přírody a byl povinen udržovat rovnováhu mezi neživou hmotou, rostlinami a zvířaty. Během posledních 50-60 let byla ochraně životního prostředí věnována velká pozornost a lidé věří, že je to záruka dobrého života.

Věda kabala však říká, že to není správný přístup. V přírodě dochází k nerovnováze právě kvůli člověku, který s ní není v harmonii. A příčina naprosto nespočívá v tom, že znečišťuje přírodu, spaluje lesy, rozorává zemi, vyčerpává vodu.

Je však povinen být součástí společného ekosystému. Člověk se musí změnit a stát se integrální stejně jako příroda, zaujmout a zaplnit jemu přidělenou část mezi neživou, rostlinnou, živočišnou a lidskou úrovní ekosystému.

Jedná se o nápravu samotného člověka. Ale o tom se nikde nehovoří. Všichni si myslí, že je důležité neničit neživou, rostlinnou a živočišnou přírodu a všechno bude v pořádku. Veškeré úsilí je nasměrováno jen na to, jak spálit méně ropy a méně znečišťovat životní prostředí. A co člověk?

To my lidé způsobujeme nerovnováhu v přírodě, protože nám schází integrální přístup ke společné přírodě. Ve skutečnosti tkví jediná příčina v tom, že člověk není zapojen do společného systému, a nikoliv v negativním přístupu člověka k přírodě.

A ve společném systému existuje zvláštní zákon, podle něhož „dílčí a společné jsou si rovny“. To znamená, že ke zničení celého systému stačí jeden nenapravený jedinec, který jej ani nemusí ničit svými činy, ale jenom pouhým svým vnitřním postojem.

„Dílčí a společné jsou si rovny“ – je důležitou podmínkou existence v integrálním systému, ve kterém nejsme dobrovolně. Vždyť stačí, abych vykonal byť i jen nejmenší nesprávný čin, narušil svou rovnováhu se společným systémem o jeden gram, ale díky integritě systému svým mikroskopickým narušením způsobím milionkrát větší škodu.

Vždyť můj gram se mnohokrát znásobí tím, že se připojuje do každého prvku systému. A proto je škoda společná.

Stále nechápeme, že „dílčí a společné jsou si rovny“ znamená buď nulu, nebo 100%, a uprostřed nemůže být nic. My se však vyvíjíme tak, že před námi příroda naši pravou, integrální účast v jejím systému skrývá.

A proto nemáme na přírodu velký vliv. Příroda nás stejně jako milosrdný soudce posuzuje podle úrovně našeho vývoje. Kdyby nás příroda nechránila, úplně bychom zničili nejen sami sebe, ale také celý vesmír.

Jen zásluhou utajení se vytváří jakýsi ochranný štít. My však vždy máme byť i jen nepatrný vliv na přírodu. Leč, počínaje poslední generací se příroda začala měnit, a to je znamení, že je načase, abychom napravili naši spoluúčast.

Čím dále budeme postupovat, tím více bude příroda odstraňovat ochranný štít mezi člověkem a společnou přírodou. A my se budeme muset stát integrálními v mysli, v srdci, ve vnímání, ve všech činnostech: fyzických, mentálních, vnitřních, v našich vzájemných vztazích a ve vztahu k celému systému – dokud s ním nedosáhneme úplného spojení.

Můžete to nazvat spojením s přírodou či Vyšší silou, ale musíme to udělat. Je třeba pochopit, že jsme ve školní třídě, že nás příroda nebo Stvořitel učí, a to stručně a rychle. Může to být cestou jaderných výbuchů, požárů či epidemií.

Příroda má mnoho prostředků, jak přimět lidstvo, aby pochopili, že musí být v rovnováze a v naprostém souladu s přírodou stejně jako neživý, rostlinný a živočišný svět.

Kameny, rostliny a živočichové nemají dostatečnou inteligenci na to, aby se postavili proti přírodě – jednají podle instinktů. Ale my lidé musíme i se vším svým zlem jednat stejně instinktivně jako živočichové, abychom dosáhli stejné úrovně souladu s přírodou.

Jak je to však možné, když takové instinkty nemáme? K tomu potřebujeme Vyšší sílu, aby naše zlo vyvážila. Vyšší síla se odhaluje pouze uvnitř našeho sjednocení.