Pohřbený kapitalismus COVID-19

Dne 20. března, historik Yuval Noah Harari napsal ve Financial Times, že povahou nouzových stavů je uspíšit historické procesy. Pravda, vše, co jsme znali, celá naše civilizace, se rychle rozpadá. 

Většina lidí stále ještě doufá, že jakmile virus odejde, jejich životy se vrátí zpět do původních kolejí. Nevrátí. Koronavirus změnil všechno.

Nejedná se jen o změnu postoje, ale o naprostou změnu způsobu našeho života. Bývalý britský předseda vlády Gordon Brown to naťukl, když psal o tom, abychom bojovali s koronavirem namísto soupeření, kdy jsme si jak člověk člověku vlkem, čímž jen podporujeme šmelinářství. G20 by měla podpořit úsilí WHO a Global Funds koordinovat a navýšit zásobování zdravotnickým materiálem.

Zbavit se vzájemného soupeření je imperativ, ale virus pravděpodobně ani v blízké budoucnosti nezmizí. Už nyní je známo nejméně 40 kmenů viru. Dále, i kdybychom zázračně skoncovali se všemi agresivními variantami, v době, kdy už můžeme obnovit normální stav, zjistíme, že jsme se zásadně změnili a zběsilý konzumerismus už nás nebude lákat.

COVID-19 zastavil turismus, dopravu, sporty, zábavu a nemění jen naši ekonomiku nebo náš způsob života; mění samotné naše uvažování o životě, kultuře, průmyslu, vzdělávání, společenském působení, a dokonce i naši schopnost shromáždit se k modlitbě. Až restartujeme civilizaci, budeme jiní. Nebo raději… měli bychom být jiní, pokud nechceme další epizodu románu Koronavirus.

Nová ekonomika

Když rezistentní viry nebo bakterie uvalí karanténu na celý svět, jeho důsledky budou nezměrné. Země budou muset brzy zajistit svým občanům základní potřeby. Jídlo, ubytování, zdravotní péči a vzdělání, to vše budou muset spravovat vlády, neboť většina lidí jednoduše nebude mít žádný příjem, aby si mohla cokoli z výše zmíněného koupit, o luxusu či jiném vybavení ani nemluvě.

Politika karantény nebo „pobytu doma“ není pouze nouzovým opatřením; je to konec kapitalismu. Možná si to ještě neuvědomujeme, ale společně s rakvemi našich milovaných jsme spálili způsob života a smýšlení o něm, jak jsme byli zvyklí. Kapitalismus je mrtvý.

Nová ekonomika, která povstane z popela, bude muset být založena na jiných hodnotách. Vzhledem k tomu, že pracovní místa budou doslovně nadbytečná, bohatství a moc více nebudou relevantními ukazateli úspěchu. Lidská přirozenost však vždy usiluje o to vyčnívat, nové normy proto obsadí místo tam, kde staré zanechaly prázdno.

Namísto moci prostřednictvím ovládání se do popředí dostane vedení příkladem. Ti, kteří přispívají nejvíce k pozvedání ducha společnosti, zaručují lidem dobré živobytí a zvyšují sociální solidaritu, se stanou prominenty této společnosti.

Dosud jsme soutěžili jako děti, které si hrají na krále kopečku (dětská hra, při které se jeden z hráčů snaží odstrčit ostatní, aby neuchvátili jeho vyvýšené místo). Postupně nás virus naučí vážit si a oceňovat ty, kteří se snaží každého tlačit do kopce, aby pozvedli spíše společnost než sebe.

Nová ekonomika, která se vynoří z ruin staré, nebude novou formou socialismu. Bude to ekonomika vzájemné odpovědnosti. Vzájemná odpovědnost není jen ekonomické, ale společenské paradigma. Zahrnuje v sobě jak ekonomické, tak i vzdělávací aspekty. Nevyžaduje materiální rovnost, ale vzájemný zájem, který zaručuje, že lidé (a) mají, co potřebují, a za (b) chtějí, aby také všichni ostatní měli to, co potřebují.

V ekonomice založené na vzájemné odpovědnosti jsou osobní vlastnosti oceňovány a podporovány, dokud jsou používány pro zlepšení životů všech. Tento přístup lidem přinese nekonečné způsoby sebevyjádření a společnost je za to odmění. Respekt, obdiv a láska k lidem, kteří se tímto způsobem podílejí na blahu společnosti, nadmíru vynahradí bývalou honbu za bohatstvím a majetkem.

Z tohoto důvodu by mělo dojít k uvedení vzájemné odpovědnosti jak na fyzické, tak i na intelektuální úrovni. Zprvu, jak bylo řečeno výše, se vlády budou muset zaměřit na základní lidské potřeby. Poté musíme zavést online vzdělávací systém, kde vědci a další učenci představí pojetí vzájemné odpovědnosti a vysvětlí, proč to dnešní realita vyžaduje.

Ideou těchto vzdělávacích programů není jen pomoci lidstvu překonat virus. Cílem je změnit paradigma, které řídí naše životy tím, že jej změníme ze zaměření na „sebe“ na zaměření na „nás“, a tím se vytvoří rozkvétající a trvale udržitelná společnost. „Sobecké“ paradigma, o kterém hovořil Brown, je důvodem, proč koronavirus zastavil naši společnost. Chceme-li vyhrát, měli bychom se snažit vybudovat takovou společnost, která se opírá o vzájemnou odpovědnost, přičemž naše liknavost v uvedeném směru bude fatální.