Máme schopnost léčit druhé?

Existuje jev, že když jsme v blízkosti člověka, na kterém nám záleží, náš dech a srdeční tep se mohou synchronizovat. Nebo lze zmírnit bolest blízkého člověka, který se necítí dobře tím, že ho držíme za ruku.

V takových situacích vnitřní energie jednoho proudí do druhého prostřednictvím hmatového kontaktu a obě energie se vzájemně harmonizují.

Jedním z důležitých aspektů je, že takovou situaci může ovlivnit zejména blízká osoba. S „milovanou osobou“ můžeme být spojeni na duchovní úrovni, nebo ve smyslu vnitřního srdečního spojení nebo na úrovni temperamentu. Pokud si dva lidé nejsou ničím blízcí, je nepravděpodobné, že by k tomuto jevu docházelo. 

Chceme-li nemocným lidem pomáhat, musíme nejdříve naladit sami sebe, abychom je vnímali jako blízké. K tomu je zapotřebí vycítit jejich vnitřní svět, místa, kde jsou v nerovnováze, a snažit se ovlivnit jejich návrat do vyváženého stavu. Byly nám dány schopnosti, abychom to udělali. 

V takovém vztahu je zdravý člověk zodpovědný za toho, kdo potřebuje pomoc. Jediné, co ten druhý může udělat, je podřídit se – což je čin, který není  jednoduchý. Ostatní průběh však závisí na zdravém člověku. Stručně řečeno, je tu někdo, jehož úkolem je požádat o pomoc, a pak ten, kdo může pomoci a musí udělat vše, co je v jeho silách, aby pomohl.

Jeden z mých studentů se mě zeptal, zda můžeme tento koncept rozšířit i na lidstvo, zda můžeme nějak pomoci lidstvu v jeho těžkých chvílích. To je skutečně problém. Především, jak víme, zda je v nejlepším zájmu lidstva pomoci mu z jeho situace? Pokud se lidstvo nachází v obtížné situaci, má to svůj důvod. Lze přemýšlet o tom, jak lidstvo nasměrovat do příznivějšího stavu, ale opustit sestupnou spirálu nemusí být pro něj tím nejlepším řešením.

Mezitím pokračujme ve studiu, vyučování a sdílení moudrosti kabaly. Kabala nabízí cestu z utrpení tím, že nám umožňuje vzestup prostřednictvím vzájemných vztahů a podpory. Nic jiného nepotřebujeme. Pokud si budeme vzájemně pomáhat a povzbuzovat, můžeme se společně povznést k novému životu.

Základním principem kabaly je „miluj svého bližního jako sebe sama” a to je také její nejobtížnější bod. Znamená to, že chtít se spojovat s druhými by měla být naše svobodná volba. Naše sobecká přirozenost však necítí potřebu nutit nás ke spojení s druhými lidmi, a proto tápeme jakoby ve tmě. Pokud se nepovzneseme nad své osobní zájmy a nebudeme aktivně vytvářet pozitivní lidské vztahy, jsme odsouzeni k záhubě.

Chvíle, ve které překonáme jakýkoli odpor vůči spojení s druhými lidmi, se stane zároveň okamžikem, kdy se povzneseme nad utrpení. Pokud se svobodně, ze své vlastní vůle, včas nerozhodneme a nepozvedneme spojení nad rozdíly, utrpení si vynutí svou cestu k nám. Je to podobné člověku, kterého opakovaně bijí holí, dokud nakonec nevstoupí na cestu, která vede ke štěstí.

Moudrost kabaly vysvětluje integrální zákony přírody a roli člověka v rámci těchto zákonů. Poznáním moudrosti kabaly vneseme do našich vztahů spojující síly přírody, které nás společně pozvednou nad našimi  rozdíly. Tím se lidské vědomí pozvedne nad přirozenou evoluční trajektorii, tzv. „parní válec evoluce", který vede ke stále většímu utrpení.