Lež a pravda, část 3

Lidská přirozenost je vytvořena tak, že člověk neustále lže. Ale představme si, že žijeme ve světě, kde neexistují lži, a každý může druhým sdělit, co si o nich myslí. Bylo by to hrozné, jednoduše bychom se vzájemně zraňovali.

Ukazuje se tedy, že lež je přesně to, co nám umožňuje koexistovat?

 Namísto toho, abychom si vzájemně lhali, naučili bychom své děti, jak dosáhnout úrovně pravdy a vybudovali bychom mezi sebou opravdové spojení. To znamená, že bychom změnili své vlastnosti ze lživých na pravdivé a začali bychom se k sobě chovat srdečně.

Vždyť vidíme, že je celý náš život falešný od začátku do konce. Rozvíjíme se směrem ke stále větším lžím – k neustálému lhaní v oblasti vzdělání, kultury, vztahů mezi manžely, rodiči a dětmi, všech našich zájmů, průmyslu a zbrojení.

Kdyby si manželé navzájem sdělili, co si o sobě myslí, ihned by se rozvedli. Vyplývá z toho, že je lež užitečná, protože bez ní by život nebyl možný?

Lež je základ našeho života. Právě lež, nikoliv pravda. Jenže lež je nám dána, abychom ji napravili – to znamená, napravili sebe. Je jasné, že pokud se nenapravíme, nemůžeme vedle sebe existovat. Pokud se začneme napravovat, pak sami uvidíme, že bude potřeba lži postupně mizet.

Co je náprava?

To je náprava směrem k lásce k bližnímu jako k sobě samému. Pokud někoho miluji, pak nemám potřebu mu lhát. Jak mohu oklamat toho, koho miluji? Mohu mu otevřít celé srdce a nebude v něm nic, co by mu mohlo ublížit. Když skutečně někoho miluji, mám rád všechno, co je v něm. Jinak to není láska. A i když vidím, že v něm něco není v pořádku, mohu to říci a on to pochopí. Vždyť ví, že hovořím z lásky k němu, a ne z přání mu uškodit.

Když my sami neustále lžeme, tak proč tak nenávidíme, když nám lžou druzí?

Protože ze lží nevycházíme a nevíme, kde je pravda, co je vlastně pravá láska. Pravda a láska jsou před námi skryté. Nenávidíme lži někoho jiného, protože chceme, abychom byli všemi milováni a všichni nám upřímně říkali pěkné věci. Ale my sami se nechceme k ostatním chovat s takovou láskou. Pokud mi druzí lžou, pak mě to ponižuje, protože mě nepřijímají jako sobě rovného. Proto se nás tak dotýkají lži druhých. Jestliže nás klamou, znamená to, že nás nemají rádi. Kdyby nás milovali, dokonce i lež by vycházela z lásky. Láska by překryla všechny lži, protože je nad vším. Lžeme dětem, ale děláme to z lásky, tudíž jim tato lež neškodí. Toto se nazývá „lež kvůli pravdě“, protože pravdu známe, ale chápeme, že je pro dobro člověka, aby slyšel něco jiného. Vše musí vycházet z lásky, která musí být v samotném základu. A pak mě tato láska bude zavazovat, abych se správně choval k ostatním a konal vše pro jejich dobro, nikoliv pro sebe sama. Pozvedám se nad sebou samým a činím vše pro druhého a pak, pokud je to nutné, mu dokonce mohu říci nepravdu. Výchova není možná bez určitého zamlčení pravdy.

Pokračování příště...