Ještě zbývá učinit správný závěr

Je to již téměř rok od oficiálního začátku pandemie Covid-19, ale poselství, které nám přináší, stále není pochopeno správně – a pochopeno být musí. Koronavirus má vyvolat změnu mezilidských vztahů, což se zatím nestalo.

Na druhou stranu nemohu říci, že by tento proces ještě ani nezačal.

Stále se ke Covidu-19 chováme jako k horší chřipce a nevidíme, kam se nás snaží nasměrovat. Přesněji řečeno, se zatajeným dechem sedíme a čekáme, až k nám dorazí vakcína a bude to celé za námi. Covid-19 však není chřipka. Je výsledkem zanedbaných vztahů mezi námi, a pokud chceme zůstat zdraví, musíme na vzájemných vztazích pracovat stejně, ne-li pilněji, jako pracujeme na vývoji vakcíny.

Nicméně, čekání na vakcínu nefunguje; je to jen vyčkávací hra, kde se snažíme viru vyhnout, dokud nepřijde spásná léčba. Změna našich vzájemných vztahů je však úkol, který vyžaduje účast nás všech. Je totiž nemožné zlepšit vztahy ve společnosti, pokud se této změny neúčastní společnost jako celek.

Na první pohled není zřejmé, že je koronavirus výsledkem našeho špatného vzájemného spojení. Co však snadno vidět můžeme, je, že prakticky všechny naše problémy z těchto nevhodných mezilidských vazeb pramení. Nebýt špatných vztahů mezi námi, vzájemně bychom se nevykořisťovali. Také bychom nevyužívali domestikovaná a divoká zvířata, rostliny, půdu a celou planetu jen proto, abychom překonali konkurenci nebo nepřátele.

Tím, že všechno a všechny kolem nás využíváme v tak obrovském měřítku, vychylujeme celou planetu z rovnováhy. To vede k nespočtu nepříznivých následků, od zemětřesení, hurikánů a kolosálních lesních požárů, po vymírání celých živočišných druhů a invazi jiných živočišných druhů do vzdálených částí světa, kde narušují ekosystém. Totéž platí pro zamoření sarančaty, pandemie a bakterie, rezistentní vůči medikamentům, emocionální a duševní krize, pro škodlivé stavy jako je zneužívání návykových látek, vraždy a sebevraždy, obezita, deprese a narůstající lhostejnost a osamělost. Stručně řečeno, díky našemu vzájemnému odcizení se svět kolem nás na všech úrovních  změnil v chmurné místo pro život. 

Pro Covid-19 je však specifický způsob, jakým ovlivňuje naše životy, protože výrazně přesahuje regionální rozměr. Je to opravdu pandemie, která zachvátila celý svět silou bouře a narušila všechny oblasti života. Mnoho západních ekonomik, jež se jevily neotřesitelnými, bylo rozbito, což uvrhlo miliony lidí do deprese a/nebo agrese. Během krátké doby se základy společnosti rozpadly. Dosah pandemie totiž není určen pouze počtem obětí a zběsilým hledáním vakcíny. Proto je Covid-19 tak jedinečný.

A jak již bylo řečeno, jediný způsob, jak virus skutečně zastavit, je změna vzájemného chování. Prvním krokem by měla být transformace našeho myšlení tak, že nebudeme chtít ostatním ubližovat – tak jednoduché to je. Měli bychom si představit, že špatné myšlenky jsou viry a tím, že jim dopřejeme prostor v naší mysli, „infikujeme“ ostatní a děláme je nemocnými. Musíme zastavit negativní myšlení, a tím zabránit šíření epidemie.

Z hlediska přírody není cesty zpět. Nebudeme moci navázat na náš život před pandemií, a to ani při dostupnosti účinné vakcíny. V tuto chvíli jsme totiž v rozporu s realitou. Reálný život se posunul směrem k propojenému světu, kde je každý na každém závislý. Pouze naše mysl ustrnula v egocentrickém nastavení uplynulého desetiletí. Pokud se nám podaří najít skutečně fungující vakcínu a vyjdou naše snahy vrátit se k předchozímu způsobu života, náš konflikt s novou realitou bude nesmírně bolestný, mnohem horší než cokoli, co jsme doposud zažili. To je důvod, proč je tak důležité pochopit, kam se realita ubírá a sledovat proud, namísto toho, abychom se snažili plout proti němu.

Může se zdát, že zástupci mladší generace, mileniálové, se snáze přizpůsobují situaci. Zatímco starší lidé se chtějí vrátit k původnímu životnímu stylu, protože nic jiného neznají, mladší generace připouští ve svých představách nový, technologicky vyspělejší svět, ale ani oni v něm nekladou potřebný důraz na kvalitní vztahy. Ani jeden z těchto konceptů nebude fungovat, nepřinese nám štěstí, ani soulad s přírodou.

Naším úkolem je souvislosti správně pochopit, přijmout a myšlenky nasměrovat tak, aby budoucnost světa spočívala v pozitivních spojeních, v solidaritě a vzájemné odpovědnosti. Pokud se nám takto podaří změnit naše myšlení, pak se během společného budování lepšího světa spojí mladí i staří a toto ideální místo k životu pro všechny vznikne.