Jak se povznést nad rozdíly mezi námi?

Ortodoxní izraelští rabíni, celkem 56 věřících, vystoupili na podporu a ochranu patnáctileté školačky z Ašdodu, která byla nucena sedět půl roku doma, protože byla obětí násilí ze strany spolužáků, učitelů a správy školy.  

Jedná se o patnáctiletého teenagera, který se cítí jako dívka. Nezastal se ho nikdo ze státní či správní složky, ale ortodoxní rabíni.

„Bolí nás, když slyšíme o brutálním násilí,“ napsali teenagerovi, „kterému jsi vystaven kvůli své trans sexuální identitě. Toto není cesta židovského národa. Tóra nás učí: Miluj bližního svého jako sebe samého. A mudrci učí, že byl kvůli bezdůvodné nenávisti zničen Chrám. Možná, že na základě tvého příběhu úřady pochopí, že je systém zastaralý a je nutné jej přehodnotit.“

Nečekané. Možná se něco mění.

To znamená, že musím k člověku přistupovat jako k člověku a to další je jeho osobní volba podle jeho sklonů. A tím spíše by mě to nemělo zajímat proto, že jsou tyto sklony zadány přírodou. Je to jeho osobní život.

Náš egoismus se nás však snaží postavit nad ostatní a v ostatních hledá, v čem jsem já výše než oni. V tom, že je jednooký, jednonohý? Ne. Chytrý? Ano. Ale kromě toho, že je chytrý, je trochu blázen. To znamená, že v druhých vždy hledáme nějaké vlastnosti, ve kterých jsme výše než oni.

Jinak egoismus ani jednat nemůže! Musí se vidět nad ostatními. Proto mi nech alespoň nějakou vlastnost, alespoň něco, o čem budu moci říci, že jsem vyšší než ty. A to mi stačí, teď tě nechám na pokoji!

Už k němu mohu být neutrální, nebo možná i jeho přítelem, protože cítím, že je v něčem níže než já.

To znamená, že moje ego v žádném případě nedopustí, abych byl nižší než druhý?

Ne, nedopustí. Jenom tehdy, když z toho budu mít přímý prospěch.

Vždy se ve vztahu k ostatním hodnotím prostřednictvím svého egoismu. Z toho důvodu nemůže ze strany studentů vzniknout žádná jiná reakce. Cítí v tom svou nadřazenost a živí tím svůj egoismus. A egoismus musí být vyživován neustále.

Pokud by se ve škole začaly vyučovat předměty jako „co je egoismus, jaká je moje přirozenost…“

Není ani zapotřebí hovořit o genderových nebo o jiných rozdílech. Stačí pouze vysvětlovat, k čemu nás egoismus přivádí, jakým způsobem nás ovládá, že právě to je vyhnanství.

Když o tom člověk neví, nevnímá, že je v takzvaném Egyptě – v otroctví svého egoismu. A když to začne pociťovat, chápat, uvědomovat si to a učí se tomu, pak má k sobě jiný přístup. Už vidí, že se

nalézá ve svém egoismu, skrze který se dívá na celý svět, a proto se dívá na zvláštní lidi takto: „Ten je zrzavý, ten má dlouhý nos, ten ráčkuje a ten šilhá.“

Proč to děláme? Proč nenávidíme?

A základem veškerého egoismu jsou naše vztahy se silami dobra a zla. Buď je vzájemný vztah výše než všechny odchylky a rozdíly – takový, jaký nabízí kabala, nebo se od sebe budeme jenom vzdalovat, dokud se navzájem nezačneme doslova trhat na kusy a požírat.

Je dobré hovořit o tom, že neexistuje náležitá výchova k „miluj bližního svého jako sebe samého“. Toto říká Tóra, ale jak to dokázat? Jak to zařídit, aby se to dostalo do škol a všude? Každopádně je tato iniciativa dobrá. Myslím, že se jedná o pokrok. A jsem velmi rád, že o tom ortodoxní Židé začínají přemýšlet.