Jak ochránit děti před sebevraždou

 Z dopisu: "Prosím, promluvte o dětské sebevraždě. Jak objasnit dítěti, že jde o špatné řešení, o kterém vůbec nemá přemýšlet? V sousední škole vyskočila dívka z výškové budovy. Jsou dvě teorie, proč to udělala:

buď šlo o nešťastnou lásku anebo ji k tomu dohnaly sociální sítě. Jak mluvit s dospívajícími? Jak tomu předcházet? Nebo je to lidský osud?
 
Musíme chápat, že dospívající není dospělý člověk, proto musí poznávat svět postupně. Tak, jak se i rodíme...
 
Krůček po krůčku
 
Pouze malé kroky - na začátku jsme uvnitř matky, pak vystrkujeme hlavu a postupujeme, pomalu, krok za krokem - nejprve je naším světem postýlka, pak náš pokoj, náš byt a dál a dál...
 
V dnešní době, kdy dítě ještě ani nechodí a mělo by poznávat okolí v rozsahu, kam se doplazí nebo dojde po čtyřech, už se mu otvírá velký svět. Rodiče ho posadí do auta, vozí ho v kočárku, nechají ho sledovat televizor, pouští mu záznamy koncertů a různá videa, dostává složité hračky.
 
Tím jsou mu uměle posunuty hranice světa k prozkoumání a ono na to není připraveno. Není na to automaticky, od přírody připraveno. Je zmatené a neví, co má dělat. Je pod tlakem všeho, na co ještě není připraveno, a to je hlavní problém. 
 
Mnoho dětí se s tím neumí vyrovnat. Nejsou uvnitř dost silné. Tlak okolí je nepřiměřený, až úplně ztratí kontakt sami se sebou. A pokud jsou zde další nevhodné vlivy - filmy apod. - snadno uvěří, že se to běžně stává a dospějí k řešení v podobě sebevraždy. Zakázat!
 
Stanovit hranice
 
Odepřít, omezit. Do dvou let věku bych dítě nezatěžoval žádnými umělými podněty. Nechal bych na něho působit pouze přirozené podněty z jeho okolí - co kolem sebe vidí a slyší, to potřebuje poznat. Zvuky, obrázky, všechno ho nechat prozkoumat. Ale žádné „krabice“. Žádný počítač, žádná televize, nic.
 
Jsem pro velmi opatrné a důsledné vedení životem. Chci, aby se dětem přirozeně rozvíjela psychika až k přijetí celého světa, ve kterém žijí. To, na co mohou dosáhnout, na to musí být připraveni.
 
A postupovat podle možností komunikace s dítětem. Postupně mu lze řadu věcí vysvětlit, mluvit s ním, dát mu určitou literaturu, něco mu ukázat. A každou věc bych vysvětloval i z hlediska historického a geografického. O světě by se nemělo dozvídat z pořadů pro děti - ty jsou často postaveny na fikci a ještě i ta je znetvořená. Ukazuje násilí, ukazuje zlobu, ukazuje... Je neuvěřitelné, co všechno ukazuje!
 
Pořady pro děti jsou plné násilí. Malý divák pořad sleduje a má pocit, že je to reálný obraz našeho světa. Co je pro něj skočit z desátého patra? Denně vidí tyto skoky v programové nabídce pro děti.
 
Nemáme tušení, jak moc vnášíme do jeho světa zkreslený obraz reality.  Je potřeba negativní vlivy omezit, bezpodmínečně. Jen to dává naději, aby vyrostla zdravá generace.