Naše chování se stane správným, když začneme vnímat sami sebe jako součást jednoho propojeného celku. Do té doby by bylo moudré si tento stav alespoň představovat.
Například radiaci nevidíme, ale když se dozvíme o jejích škodlivých účincích a o zařízeních, která ji na nás vyzařují, začneme z ní mít strach a začneme si dávat pozor na zařízení, která radiaci vyzařují. Stejný princip lze použít i na naše poznávání a cítění podstaty stvoření, ve které se nacházíme.
Vize lidstva jako jediného propojeného a vzájemně závislého systému je základem výchovy vedoucí k propojení, tj. pochopení, že žijeme v jedné nedělitelné sféře a že jsme vzájemně zcela závislí. Čím více uznáváme svou globální vzájemnou závislost, tím více pochopíme, jak každý z nás rozhoduje o tom, jakými životy a situacemi projde.
Navíc je naše globální propojení věčným, nekonečným stavem. Nemůžeme ho jednoduše ignorovat s tím, že jednoho dne zemřeme a pak unikneme všemu, co jsme zde prožili. Globální spojení lidstva je nevyhnutelné. Naše živočišné tělo zemře a znovu se nesčetněkrát objeví a zanikne, ale my jsme navždy zahrnuti do tohoto společného komunikačního pole, každý z nás jako zvláštní součást tohoto jediného, nedělitelného a uzavřeného systému stvoření.
Proto čím více budeme cítit, že patříme do jediného propojeného systému, tím více budeme cítit potřebu pro dobré chování vůči sobě navzájem.
