Co se můžeme naučit od mravenců a jejich kolonií?

Vědci z Rockefellerovy univerzity prováděli výzkum, jak se mravenci chovají při extrémně vysokých teplotách. Výsledky odhalily fascinující aspekt chování mravenců.

Když jednotlivý mravenec ve skupině vnímá stoupající teplotu pod sebou, zdá se, že pokračuje v cestě, jako by se ho to netýkalo. Bez přerušení pokračuje ve své cestě a udržuje si svůj určený směr, dokud celá kolonie kolektivně nezmění směr. Mravenci se rozhodují kolektivně, což ukazuje pozoruhodnou míru důvěry v kolektivní uvažování.

Otázka zní: mohou lidé tento koncept sjednocení aplikovat na svůj vlastní život? Je vůbec možné, aby lidé dosáhli podobného stavu vzájemné důvěry a jednoty? Jak se ukazuje, odpověď není tak jednoduchá. Dosažení takového stavu vyžaduje značné vnitřní úsilí a není to něco, co probíhá instinktivně, jako koordinované pohyby mravenců, ptáků nebo ryb.
U těchto zvířat je jejich synchronizované jednání instinktivní. Naproti tomu u lidí vyžaduje dosažení celistvosti a důvěry, vědomé úsilí a záměr. Jedná se o jiný druh sjednocení.

Myšlenka, že lidé dosáhnou takového stavu, kdy se budou cítit navzájem spojeni, jako by existovali v „jednotném záměru”, je skutečně cílem, o který je třeba usilovat. Takové sjednocení však vzniká cíleným úsilím. Zahrnuje přizpůsobení našich přání a tužeb v harmonii s jednotnými zákony přírody.
Zákony přírody rozvíjejí všechny a všechno do vyšších stavů sjednocení. Když dosáhneme stavu sjednocení mezi sebou navzájem a přírodou, obavy zaměřené na sebe se rozptýlí, když se plně ponoříme do sjednoceného vnímání.

Tento stav sjednocení s přírodními zákony platí pro všechny a vede k vytvoření celistvého těla a srdce, podobně jako synchronizované pohyby mravenců, ptáků nebo ryb. Na rozdíl od zvířat, která jednají instinktivně, však lidé ke sjednocení potřebují zapojení přírodních zákonů.

Nabízí se tedy otázka: proč jsme svědky tohoto synchronizovaného chování v živočišné říši? Je to určeno lidem, aby tyto tvory viděli a případně jim záviděli? Účelem pozorování těchto přírodních jevů je ilustrovat možnost dosažení stavu přilnutí, stavu úplného sjednocení, kdy jedinci dobrovolně anulují svůj egoismus pro kolektivní prospěch.
Konečným cílem lidstva je nakonec dosáhnout tohoto sjednoceného stavu, i když jsme od přírody egoisté, kteří si chtějí užívat na úkor druhých a přírody. Právě překonáním těchto vrozených sklonů a sjednocením s ostatními můžeme najít skutečné štěstí a naplnění. Existence našeho egoismu v jistém smyslu vytváří pozadí, na němž prožíváme radost ze sjednocení se zákony přírody a ze soužití se všemi.

Tento stav jednoty nevylučuje přítomnost lidského ega - touhy užívat si na úkor druhých -, ale umožňuje jednotlivcům povznést se nad něj. Ego zůstává, ale láska a spojení překonají ego. Jak se říká: „Láska zakryje všechny zločiny,” což naznačuje, že egoismus musí přetrvávat pod povrchem, přičemž nad ním převládá splynutí a láska.
Lidé se skutečně liší od mravenců, protože dokážeme prožívat potěšení a štěstí. Na rozdíl od mravenců, jejichž jednání je řízeno pouze instinktem, naše schopnost prožívat potěšení a štěstí závisí na naší schopnosti překonat vlastní úsilí a sjednotit se. Právě díky takovému vědomému úsilí můžeme dosáhnout skutečného štěstí.