- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
My se nechceme osvobodit od práce. Dospěli jsme k tomu, že práce se stala naším životem. Vyměnili jsme život za práci. Dívám se na lidi – všichni mluví jen o práci. Jako by práce byla život. Ale když člověk pracuje deset hodin denně, co mu zbývá? O čem ještě může mluvit? Žije prací.
Nenarodili jsme se kvůli tomu, abychom pracovali. Navíc svou „prací“ pouze narušujeme přírodu, ničíme planetu. Barbarsky využíváme nerostné bohatství, znečišťujeme vzduch a vodu.
Prací ničíme i rodiny. Zanedbáváme rodinu a děti, nemáme s nimi žádné spojení. Otec přijde domů, podívá se na večerní zprávy a jde spát. Matku vracející se domů prostě litujeme. Musí rodině uvařit něco k večeři a horko těžko to stihne. Musí také dětem připravit něco na ráno, do školy nějaké sendviče a už na to nemá sílu. Rodiče padnou do postele a už nemají sílu spolu komunikovat. Všichni jsou na nervy a uprostřed noci mohou ještě zavolat z práce. Do jakého života jsme se to dostali!
Pro příští generaci musíme vybudovat takovou společnost, ve které lidé budou žít a zabezpečovat pro sebe pouze to nezbytné. Pak budeme mít volný den. Když vybudujeme naši společnost ve správné formě, nepochybně si snadno obstaráme jídlo, oblečení a vše potřebné tak, aby nikomu nic nechybělo. A pak se budeme starat pouze o duchovní naplnění.
Další články autora |
Syndrom náhlého úmrtí kojence (SIDS – sudden infant death syndrome) je doslova noční můrou všech rodičů. V současné době lze tomuto zbytečnému...