Černobyl

Před 33 lety došlo k výbuchu v jaderné elektrárně v Černobylu. Od té doby uplynulo více než třicet let. Žijí tam medvědi, bizoni, vlci, rysi, divočáci, koně Převalského, objevilo se tam několik stovek nových druhů ptáků.

Vědci tam nainstalovali 42 videokamer, když pozorují, co se tam děje, nemohou to pochopit, nevycházejí z úžasu. Španělský biolog Herman Orisaola píše: „Přítomnost člověka a produkty jeho životní činnosti mají mnohem větší negativní vliv na divokou přírodu než atomová katastrofa.“ Když z Černobylu odešel člověk, egoistický prvek přírody, a jelikož všechno ostatní kromě něho není egoistické, zvířata se začala udržovat v rovnováze s okolním světem. Co může být lepšího? Pokud lidé nedosáhnou nápravy, nepřežijí. Ale bude dobře všem ostatním.

Jak v lidské společnosti dosáhnout takové harmonie? Znamená to začít žít, jako by lidé neexistovali? Je to možné?

Právě to nabízí kabala: svět, kde ti ostatní nepřekážejí, ale naopak, pomáhají ti, kde cítíš, že máš mezi nimi pro sebe spoustu místa! Nacházíš se v obrovském davu, kolem tebe je milion lidí a zdá se ti, že je tam svobodně, nikdo na tebe netlačí, nejsou tam žádné rušivé výkřiky, žádné vlivy, nic. Je tam klid, všechno je v pořádku, jako bys byl ve volném prostoru.

Říkáte tomu „svět bez člověka s člověkem“?

Ano. Můžeme takový svět vytvořit navzdory tomu, že je nás příliš mnoho.

Nejdůležitější je – nezasahovat do přírody – to říkají všichni. Nevměšuj se, nemíchej se do přírody. Studuj ji a snaž se s ní dosáhnout celistvosti. Když s přírodou dosáhneš takového sjednocení, uvidíš, jak je ve skutečnosti vše opravdu blahodárné. Proč se to musíme učit na základě atomového výbuchu?

Podívejte se, co nás učí příroda! Došli jsme až na samotný konec. A na základě toho, že explodoval reaktor, jsme viděli, nakolik příroda zůstává sama sebou a vytváří vynikající podmínky pro rozvoj všech živočichů a rostlin, když je zbavena nás.

Navzdory tomu, že je tam vysoká úroveň radioaktivity?

Na tom nezáleží. Všechno závisí na stavu člověka. Pokud je to egoista, pak to do sebe absorbuje. A pokud není egoistou a dává, nic mu neublíží.

Pokud by člověk ideálně dosáhl svého absolutního stavu rovnováhy, mohl by žít v kosmickém prostoru bez skafandru, mohl by žít ve vodě bez dýchacího přístroje. Cítil by přírodu ve všech jejích vztazích jako vůči sobě laskavou.

Hovořím o tom, jakoby to byla nějaká fantazie. Fantazie to ale není.

A mohl by v této zóně žít člověk?

V této zóně i uvnitř reaktoru. Uvnitř reaktoru! To znamená navzdory všem údajným zákonům. A to pouze proto, že by byl v rovnováze s Vyšší silou přírody. A všechno ostatní se nachází pod ní.