70. výroči NATO nám připomíná, že všechny problémy současnosti se staly globálními

Začíná nový rok a záruku globální bezpečnosti zatím na horizontu nevidíme. Přitom dnešní svět čelí bezprecedentní směsici výzev, jako je kyberbezpečnost, války, masívní migrace a nárůst nukleárních a vojenských sil.  

Okázalé oslavy 70. výročí NATO, které proběhly nedávno ve Spojeném království, měly demonstrovat jednotu téměř 30 členských států a zároveň jejich schopnost poradit si s nejvíce naléhavými problémy globální bezpečnosti. Avšak jako potácející se nemocný sedmdesátník nejistého zdraví - vojenská aliance Západu ukázala, že pro četné zlomeniny již není schopna držet pohromadě.

Měli bychom tedy opustit vizi bezpečnějšího světa?

Nemůžeme ztratit naději. Jakákoli krize a hrozba týkající se planety, na které žijeme, se nás nakonec dotkne, ať už tím nebo jiným způsobem. A proto nemůžeme jednoduše ignorovat to, co je před námi.

Avšak nemůžeme očekávat smysluplné změny od mezinárodní organizace, která prokazuje ne-schopnost a nedostatečnou účast při hledání komplexního řešení.

Správné řešení - dosažení míru a stability- se nenachází v žádné organizaci.

Nachází se v lidech, to znamená v proměně našeho přirozeného chování - místo soustředění se na vlastní prospěch, pracovat pro společný prospěch nás všech, místo hledání užitku jen pro sebe, hledat užitek pro ostatní, místo na sebe zaměřeného vnímání se konstruktivně spojovat s ostatními.

Právě tímto způsobem můžeme vidět naši společnou budoucnost jako harmonickou a bezpečnou.

Svět není hřiště

Současný mezinárodní prostor připomíná spíše bojiště, než půdu, kde je místo pro všechny.

Nervózní atmosféru na posledním summitu NATO doprovázely střety osobností a plamenné reakce světových lídrů připomínaly spíše malé děti, které hrají akční hry a propadají záchvatům vzteku. Avšak od batolat hrajících si na hřišti nemůžeme očekávat vyřešení globálních hrozeb.

K problému potřebujeme přistoupit s větší vážností, důkladněji.

V závěrečném prohlášení summitu se země zastoupené v alianci, včetně USA, Kanady, Francie a Velké Británie zavázaly, že podniknou “silnější kroky” v boji proti terorismu v celosvětovém měřítku a shodly se na tom, co nazývají “výzvami”, které představují Čína a Rusko. Ale když došlo na otázku peněz, diskuze o tom, kdo drží operace NATO nad vodou, trvala dlouho a zůstala bez výsledku.

Podle oficiálních údajů činí roční rozpočet 1,84 miliardy amerických dolarů. Více než 22 % z celkové částky hradí USA jako hlavní přispěvatel. Pouze sedm z 29 členů plní své finanční závazky - to je důvod pro ostrý a nevyřešený nesouhlas mezi americkou vládou a dalšími spojenci. Vzhledem ke zmíněným problémům ohledně financování bylo setkání bohaté na příležitosti k fotografování a zároveň chudé na praktické závěry.

Pozitivní propojování mezi lidmi je jediná investice, která stojí za to

Na obranu v celosvětovém měřítku můžeme utrácet miliardy. To však bude zbytečné, dokud nevyřešíme náš skutečný problém, a tím je náš na sebe zaměřený - egoistický přístup k ostatním lidem a ke všemu kolem nás.

Lidstvo se vyvinulo v celosvětově vzájemně závislou a propojenou lidskou síť.

Nová realita stále více spletitého globálního systému se střetává s naším minulým i současným egoismem a to způsobuje zvyšující se napětí a konflikty, které boudu stále více komplexní.

Dnešní mnohostranná krize ukazuje, že k řešení našich nesčetných problémů potřebujeme celostní přístup, který zahrnuje vše. V propojeném světě neexistují žádné lokální problémy.

Potřeba řešení příznivého pro lidstvo, volá po důsledném jednání mezi zástupci všech zemí jako rovný s rovným. Stále více vidíme, že není možné, aby jakákoli země sama překonala krizi, a že namísto prosazování osobních nebo místních zájmů by měl být každý problém považován za globální problém.

Léčba každého problému jako globálního problému

Pokud přistupujeme ke globálním problémům v duchu spojení mezi námi, najdeme správný způsob, jak tomuto množství problémů čelit. Před námi je nejdůležitější volba, které kdy lidstvo čelilo: přizpůsobíme se podmínkám, do kterých nás evoluce postavila, aktivně - zvyšováním našeho uvědomění a porozumění - nebo budeme přinuceni se přizpůsobit pomocí úderů a utrpení?

Lidstvo nepotřebuje znovu objevovat už dávno objevené, aby dospělo k míru a harmonii. Můžeme si vzít příklad z přírody, která funguje podle neměnných zákonů.

Všechny problémy a rozdíly se mezi námi objevují proto, abychom hledali souvislosti a rovnováhu mezi nimi pomocí našeho bodu spojení nad nimi - tím je záměr přinést užitek celému lidstvu a přírodě, ve které žijeme.

Od egoistického soutěžení k nezbytnému pozitivnímu propojení

Globální výzvy a hrozby jsou příležitostí ke změně našeho stávajícího sobeckého postoje, který nás vede do slepé uličky. Potřebujeme si uvědomit, že jediný způsob, jak najít východisko, je propojit se nad našimi rozdíly v jeden organismus.

Stejně jako lidské tělo obsahuje různorodou řadu buněk a orgánů vykonávajících různé navzájem se doplňující funkce k udržení zdraví a funkčnosti, naše společné tělo lidstva potřebuje také vyvinout v první řadě postoj prospěšný celému systému, jehož jsme částí.

V minulosti jsme se vyvíjeli pomocí sobeckého soutěžení. Nyní jsme však vstoupili do období vývoje, ve kterém nám příroda stále více ukazuje, že o nás pečuje jako o jediný organismus.

Dále se již nemůžeme radovat ze svých životů, pokud bojujeme jeden s druhým, každý na účet toho druhého. To vede k větším problémům a nakonec i k většímu utrpení.

Na druhou stranu, způsob, jak můžeme postoupit k většímu štěstí, důvěře a harmonii, je skrze pozitivní propojení mezi sebou navzájem.

Základním principem harmonického způsobu života v naší době, je vztahovat se k lidstvu jako k jedinému organismu. Důvod, proč nám naše vrozená sobecká povaha nedovoluje vidět vzájemně na sobě závislou a propojenou realitu, je, abychom dobrovolně použili sami sebe k pozitivnímu propojování nad všemi našimi sobeckými rozdíly a tím vytvořili klidný svět naplněný radostí.