Helénský poloostrov definitivně opouští otrávené prostředí Sodomy Gomory a vydává se vstát z popela.
Řecko se po několika letech smrtelného sevření v rukou Evropské unie konečně rozhodlo svobodněji nadechnout. Dvě ruce, které údajně přinášely pomoc churavějícímu systému ve skutečnosti kopaly hrob národu, kterému podobně jako v jiných zemích vládla zkorumpovaná garnitura. Zleva i zprava přijímali představitelé vládnoucí třídy peníze od Německa a Francie, přitom však obě evropské velmoci svými pobídkami evidentně sledovaly jediný cíl srazit unijní kolonii na kolena. Doslova v minutě dvanácté se však tamní vlády ujal člověk, který na rozdíl od ostatních dosavadních vladařů naštěstí nepozbyl zdravého rozumu a pudu sebezáchovy. Spolu s výsledkem vyhlášeného celonárodního referenda zachránil Řecku nejenom svébytnost, ale pravděpodobně také jeho samostatnost. Proradní vysocí státní činitelé dvou vyspělých ekonomik ale už bezpochyby spřádají další tvrdé a neústupné požadavky za účelem, aby řecká revolta náhodou nezavdala precedens ostatním utlačovaným zemím, jež se rekrutují především z řady bývalého Východního bloku.
Společenství nerovných vztahů plodí akorát nesmyslná nařízení se všelijakými alibistickými programy, které jsou ve valné většině případů odtržené od běžné reality života v jednotlivých zemích. Tyto státy se pak v podstatě nachází ve vynuceném procesu jakéhosi pseudovývoje, v jehož stínu lze z dlouhodobého hlediska spatřovat diskutabilní přínos a v horším případě dokonce škodlivost. Všichni tito ctihodní političtí lídři mají neustále plná ústa demokracie, svobody a spravedlnosti pro všechny slušné občany bez rozdílu, nicméně za těmito pozlátky se vpravdě skrývají jenom lži podvody a prachsprostá všudepřítomná nikdy nepotrestaná zlodějna. Tomuto prostředí dává řecký lid v těchto dnech vale pomocí opravdu demokratického rozhodnutí, které je nám všem ostatním více či méně skrytou formou upíráno.
Nemám v úmyslu se na tomto místě zabývat úvahami nad ekonomickou stránkou těžce zkoušené země, protože mohou znenadání na světlo světa přijít naopak i příznivá řešení například z druhé strany nově vznikající Hedvábné stezky. Celou záležitostí totiž otřásá ještě další nikoli nemálo zásadní problém, kterým se otevřeně rozpoutává rozdělení národa na dva tábory. Učiněným krokem se dozajista ještě více rozklíží mezilidské vztahy, které se v současnosti už beztak nachází v mimořádně vypjaté situaci. V různých formách naléhavosti této otázky lze pak dohlédnout do dalších blíže či vzdáleněji položených míst naší planety.
Spravedlivě uvažující část řeckých obyvatel se tak bude nucena vypořádat s vyhnívajícím vředem systému, který plíživým způsobem přivedl celou zemi až na samotný pokraj zániku. Hlavními faktory, které byly vždycky v dějinách člověka předznamenáním rozvratu a posléze pádu malých zemí i celých impérií byly korupce a klientelismus jdoucí ruku v ruce s prachsprostým sebeobohacováním, jenž bylo a je prováděno v kriminálním režimu. Těžko se lze pohoršovat nad ultimativními tresty zavedenými třeba v dnešní Číně, protože nic naplat, ale bez disciplíny, morálky a bezvýhradného dodržování smysluplných zákonů žijeme akorát v obyčejném bordelu, kde nad pravdou a láskou suše vítězí peníze. Na otázku, odkud že nám to sem tyto mravy přivál vítr zde nebudeme hledat odpověď, poněvadž ani není předmětem tohoto článku, nicméně s tématem věru souvisí.
Jestliže z vytvořeného HDP země odchází většina finančních prostředků do erární sféry, a k tomu je stát největším zaměstnavatelem, pak bezesporu není něco v pořádku!?! Pakliže tyto řádky u čtenáře vyvolávají určitý nedobrý pocit a možná i zlý dojem, potom se jeho mínění ubírá správným směrem. Také v České republice dochází každý den procentuálně největší objem zaměstnanců nikoli do soukromé výrobní sféry, nýbrž právě do státního úřednického sektoru. Těžko přetěžko lze takový nepoměr z ekonomického hlediska vůbec pochopit, přesto zatím stále kupodivu funguje. Naši řečtí přátelé, kteří nám už pomalu mávají na rozloučenou z odjíždějícího vlaku by asi trefně dodali; „… všeho do času drazí milí.“ Anebo by snad někdo chtěl vést polemiku o celospolečenském významu a neméně též přínosu komunity lidí, která každodenně využívá možnost navštěvovat svého chlebodárce, jemuž jsme všichni povinni nemalou daňovou zátěží? Přebujelý státní aparát je této zemi stejně ostrou pilkou podřezávané větve, jako se stal národu pod Olympem.
Vzhledem ke vzájemným rozdílům smýšlení obou národů stále více získávám zvláštní pocit, ze kterého je zřejmé, že potomci Sparťanů po vzoru svých pradávných statečností oplývajících otců příliš neztratili ze své mentality. Naopak spící čeští Blaničtí rytíři jsou vskutku asi nejvýstižnějším podáním národní charakterové vlastnosti, kterou je bezmezná netečnost.
