Zatímco situace na Ukrajině zvolna graduje, tak v zákulísí těchto událostí jsou pro Evropu připravena nepopulární opatření jdoucí cekem logicky vstříc zaváděným sankcím proti Rusku.
V rámci ukrajinského konfliktu byly podle posledních zpráv do problému okrajově vtaženy vojenské síly Severoatlantické aliance.
Možná si kladete stejnou otázku, co to ve skutečnosti ve svém důsledku pro Evropu znamená?
Jak už to tak bývá předkládají veřejnoprávní média, bohužel nejenom v tomto ohledu, svým občanům v lepším případě polovičaté, anebo rovnou zavádějící informace.
Dříve, než se ve své návaznosti vrátím k položené otázce pokusme se v krátkosti shrnout dosavadní průběh událostí v jejich obecném povědomí.
Oprávněná občanská nespokojenost s poměry vládnoucími na Ukrajině zavdala zezdola podnět k demonstracím, které posléze vyústily v nepokoje na Majdanu. Vzniklé situace neváhaly využít zahraniční síly, které s potěšením začaly přilévat oleje do ohně sváru ve vidině přiblížit své vojenské záměry zase o něco blíže Ruským hranicím.
Po vícero nedodržených úmluvách mezi oběma stranami, kdy je zapotřebí vzpomenout především svévolné rozšířování NATO o nové členské státy bývalého Východního bloku po rozpuštění Varšavské smlouvy na začátku devadesátých let už nebylo objektivně vzato v silách Kremlu dále nečinně přihlížet snahám postupujícího vojenskému obkličování Ruska. Prezident Putin proto při svém nesporném politickém citu zvolil přiměřený postup, jak čelit další vznikající hrozbě ze Zámoří.
Zběhlému lovci a nenapravitelnému válečníkovi se na první pokus nepodařilo svého nenáviděného usedlého huňáče vyhnat z jeho nory. Proto použil v praxi již osvědčenou metodu a předal klacek do rukou svého posluhy v podobě ke všemu svolné Evropské Unie. Zástupci seskupení, jehož členy je i Česká republika, však začínají jednat v absenci vlastního pudu sebezáchovy, neboť krom Británie a několika Skandinávských států jsme všichni ostatní ještě zatím stále spokojenými spotřebiteli poskytované ropy a plynu, jenž nám za nadmíru příznivý peníz dodává ruský medvěd.
Prezident Putin s pragmatickou prozíravostí excelentního politika už dlouhé roky upevňuje dobré vztahy s dalším hráčem vstupujícím bez bázně a hany do arény světového dění s Čínou. Ve své politické předvídavosti a snadno čitelné poddanosti Evropy vůči Bílému domu mu leží na stole předpřipravená smlouva mluvící o přesměrování toku plynu dále na Východ za poněkud jiných mnohem lukrativnějších finančních podmínek, než jakými disponuje smlouva se Starým kontinentem.
Ani nechci domýšlet další vývoj a v podstatě s velkou nevolí pokládám své myšlenky do zdejšího média. Pod vlivem těchto skutečností je nasnadě, že se nám nabízí už jenom asi dva scénáře možného pokračování. Buďto mají vládní představielé Unie už jasnou představu o tom, kdože nám podá pomocnou ruku pevně držíc potrubí s ropou a plynem, anebo tu jenom tak tiše sedíme a čekáme na veškeré nové ceny, a tím nemyslím jenom produktů u benzínové pumpy, ale ceny naprosto všeho co k životu potřebujeme. Ale pozor, tato jednoduchá prognóza platí jenom a pouze v tom lepším případě dalšího vývoje událostí rozehrávajících se na Ukrajině.
