Ve světě se za nekvalitní potraviny trestá, u nás se bohatne

Jako správný důchodce jsem z dlouhé chvíle  prolézal na  sídlišti všechny supermarkety a ze zvědavosti prohlížel nabídku zboží.  V této lokalitě na periferii města nejdete snad až na několik vyjímek všechny  firmy

První čeho jsem se přestal všímat byly uzeniny, protože s těmi jsem měl osobně velmi špatné zkušenosti a dalo by se říci, že jsou stejné ve všech  Supermarketech. Pokud  by se  podle webových stránek na internetu zakázalo prodávat zboží nevhodné, nebo zdraví nebezpečné, v oddělení uzenin by na pultech bylo prázdno. Osobní zkušenost, párky. salámy, mají většinou barvu podobnou masu, chuť a kvalitu hroznou. Anglická slanina, Moravské uzené, Cikánský šál a jiná rádoby masa je v podstatě slisovaný odpad.  Rarita je šunka od kosti, jo to byla šťavnatá dobrota a kam zmizelo tlusté od kosti, které se prodávalo zvlášť, nebo kost od šunky. Koupil jsem Anglickou slaninu v celku, prodavačka mně upozornila, že je hodně tlustá, říkám  jo tu zrovna potřebuji pod knedlíky s vajíčky, aby to mělo vůni a chuť. Ne jenom, že tučný to vůbec nebylo, naopak se to začalo připalovat a musel jsem dát pod to lžíci sádla, linula se z toho záhadná vůně a bylo to bez chuti. Cikánský šál, když je to studený tak to ještě jde, ale já osel jsem chtěl z toho udělat falešný „hemenex“, na pánvičce se plátky začaly různě kroutit a vypadalo to jako zkroucená guma, i ta vůně měla stejnou podobu. Zkuste dát plátek uzené krkovičky, plecka, nebo i Moravské uzené trochu opéct na omastku. To co má být od přírody v celku se najednou rozpadne.

Maso, hlavně vepřové, které koupíte a dáte do mrazáku, vyndáte za tři dni poloviční, Dáte li ho do pekáče a upečete, stane  se vám to samé. Koupil jsem v akci porcované .vepřové kotlety, na krámě bylo maso stejně vysoké jako nasekaná kost, doma výška kosti zůstala, ale maso bylo poloviční a tekla  mně z balíčku  voda.

Mléčné výrobky jsem již porovnal dříve, když jsem si koupil v Bavorsku mj. jogurty, byla to mňamka. I když je nemusím ,tak žít tam, baštil bych je denně. Tady je to někdy záhadné kyselo. Nejvíce mě fascinuje cena Olomouckých syrečků a Romadúru, dříve jídlo pro nemajetné, dnes delikates. Zakysaná smetana, normy stejné, ale skutečnost  hrůza.

Oddělení ovoce a zeleniny. Po dlouhé době touhy najít na pultech  celoročně banány a jiné jižní ovoce jsme se konečně dočkali a nakupujeme bez fronty, ale také nic kvalitní. Za prvé je to zboží, které by na západě většinou nikdo nekoupil a navíc ještě  špatně ošetřované. Jen jednou jsem byl svědkem, kdy starší pán zaměstnanec firmy, zřejmě z přiděleného úseku, se staral o zboží tak jak se má, než přendal sortiment do regálu, vyřadil všechno nahnilé a zvadlé. Samozřejmostí pro něj bylo, že chodil a  zsvlažoval vzduch vodním postřikem a samotné zboží, které bylo potřeba zachovat čerstvé. Přitom jsem si vzpomněl na svoje mládí a říkal jsem si, že tenkrát by žádná hospodyňka  nekoupila zeleninu, jakou dnes jste nuceni kupovat a radši si rovnou šla „vybrat“ do zahradnictví, kde se ještě ctilo „náš zákazník, náš Pán“ Dnes jsou sice ředkvičky brzo na krámě, za nepřiměřenou cenu, totálně zvadlé listí, nebo nať úplně shnilá, podobně u mrkve, kedluben, celeru. Zelenina nemá vůbec žádnou chuť, protože je pěstovaná a rychlená ve sklenících bez slunce. Dříve, když se vařil květák „smrděl“ po celém baráku a na pavlačích zavírali okna. Na pórkovou polévku stačil jeden „pražský pórek o síle jednoho prstu byl také cítit po celém baráku.. Dnes dáte do hrnce minimálně  půl kg pórku a nad hrncem ho necítíte. Navíc se prodává  pórek vyběhlý do květu, což by si žádný zahradník nedovolil  (poznáte lehce podle uříznutého stvolu). Dříve se ředkvičky prodávaly hlavně po hospodách, protože při konzumaci hodně pálili a dodávaly pivu říz, dnes je nemůžete dát ani dětem na hraní, protože jsou nevábně gumové. V poslední době jsem zažil „perlivou“ nabídku – pomeranče na šťávu, samozřejmě většinou shnilé. Banány jsou bez fronty a celoročně, ale cena vůbec neodpovídá kvalitě

Je jasné, že tyto zahraniční firmy dobře znají sociální poměry v našem státě, a tudíž si dovolí na náš trh dodávat zboží, které by jinde neprodaly. Hlavními zákazníky jsou důchodci, kteří musí počítat s každou korunou, doslova a do písmene. Ušetřená pětikoruna je pro tyto lidí velký peníz. Pokud si dovolí „lepší“ zboží, tak jedině ve slevě, čekají, až ráno přivezou vozík zboží s prošlou lhůtou, s chlebem, pečivem, uzeninou,  totálně zvadlé zeleniny, zčernalé banány a podobné „lahůdky“, které se dříve házely do popelnic pro bezdomovce.

A jak to řeší státní orgány, které mají zodpovědnost za kvalitu zboží a zdraví zákazníků. Umístí na internet webovou stránku  „ P o t r a v i n y     n a     p r a n ý ř i „  kterou důchodci ani sociální občané nečtou z prostého důvodu, PC nevlastní . Ale příslušné státní orgány jsou kryté, že před dotyčným závadným sortimentem zboží spotřebitele varovaly