Soudci díky chybnému násobku nuzovali, já se pýřím a hanba mě fackuje.

Snad za to můžou tropická vedra sužující i mozkové pleny našich ústavních činitelů. Ale sokolící moudří, bdící nad našimi nezkřivenými vlásky, nejsou žádní nazdárci. Jak jde o jejich korýtka, chrochtají jako by je na nože brali.

Ta zpráva mě zpočátku zarmoutila, prý je soudcům málo přisypáno do korýtka. Může za to matematická chyba, které si oni nevšimli. Ani se nedivím, při té míře jejich neúplatnosti či nepodjatosti i já bych se převaloval v neklidném spánku. Mohu vynášet spravedlivé soudy, když můj žaludek se více podobá bachorům krávy? A ta má prosím, vážená soudní budovo, žaludky čtyři.

Ani bych nechtěl vidět smutek jejich rodinných příslušníků, kteří u jídelního stolu konstatovali, že už to není jak bývalo. Vždyť pohled na stůl rodiny vyvoleného a jeho meníčko je rmutlivý. Žádné křepelky protýkané schwarcvaldskou slaninou, husí jatýrka s lanýži nebo napěněné koktejly z lambred a ústřic. Jejich stůl je nyní o mnoho skromnější a připomíná nedělní oběd debužírujícího plebsu. Jak by řekl strejda Vařeka z Poláčkova románu ,, jsme chudí, nic nemáme, poslední skývu chleba jsme rozdali,, a pod divanem voněl skrytý pekáč s husou.

Tihle ústavní filištíni mají za ušima a vědí jak se dostat k proklamované misce plné šťavnatého masíčka. To je mistrně zakryto zeleným lupením, kterým zaplácnou otevřené huby všem závistivcům, co nemají ještě panděra tak vytahaná. Neplatí to o všech krysařích národa českého, někteří si zhuntovali zdraví nezdravou výživou a mylně vykládaným deficitem pitného režimu. Játra zešedivěla, žlučníkový kámen tíží víc než svědomí a slinivka si už také nevyskakuje. To jim lezou oči z důlků, celí králíci a kdyby mohli, soudní proces by produpali v blažené nevědomosti.

Mluvím o těch, kteří se cítí být více zasloužilí pro stát. Mají jinačejší žaloudky a žijí v přesvědčení, že jejich práce je nedoceněna. Nejdřív zaplakal jeden ústavní soudce, snad mluvčí, možná že plačka. Prý se nedodržují zákony, které jim zaručují x-tý násobek průměrné mzdy a oni tratí na cti a ztrácejí autoritu. Ano, jejich čest je pošlapána.

Řečeno slovy starých latiníků Co je dovoleno Bohovi, není dovoleno volovi. Ten vůl zbyl na mě. Já si naivně myslel, že se čest ztrácí neférovým jednáním a vrcholem je ztráta soudnosti, která by měla být zárukou demokracie. Když ona soudnost chybí soudci, bývá to pro národ signál, že to není košer. Podle talmudu začíná morálka upadat od těch nejvyše postavených. My jinověrci máme podobné, ryba smrdí od hlavy. Nezapáchá to z pater nejvyšších, pokud máme dojem, že tím nejvyšším je Ústavní soud? To oni mají být zárukou, že někteří z nás nebudou rovnější mezi rovnými. Nikdo se nebude naparovat jako holub na báni, když má být hlídacím sokolem. Mívám pocit, že je to jiné ptactvo, sice dravé, ale hltavé. Připomínající mrchožrouty, supy české demokracie, kteří se dokáží přežrat tak, že nedokáží ani vzlétnout. Ale přesto si vymůžou cestovní náhrady a hlavně příplatky za oblečení. Kalhoty prošoupou v soudních lavicích a saka znečistí v místním bufáči.

Obdivuji jejich nezměrný elán, když jde o jakékoliv prebendy. To mimořádně zasedají a bez dlouhých keců schválí cokoliv pro své panstvo. Oni tomu neříkají dlouhé kecy, v řeči diplomatičtější shoda napříč celým politickým spektrem. Vždyť si sami blíznou z dortíku na přilepšenou. Zvýší si svůj standard a my si ho dobrovolně snížíme.

Jak říká známý senátní šprýmař pan Kubera ,,jen hlupák si neřekne o peníze, když rozdávají,,.

Vážená nejvyšší ústavní soudní budovo, snažně se přimlouvám o kladné vyřízení záležitosti ohledně x - násobku pro soudce. Když budou hladoví, nebudou spravedliví.

Zatím jsem neviděl slovensko-českého strážce pokladu, že by se ošíval kvůli takovým mimořádným výdajům, ale snad pochopí vážnost situace a přesto to neohrozí jeho řepkové dotace. Hlavně, aby netratil kluk jeden miliardovej.

Teď je módou být sponzorem jakéhokoli zvířete v ZOO. S cedulkou se svým jménem. Rád bych přispěl ze svého důchodu některému chudínkovi ze soudcovské zoologické zahrady.

Jen nevím, zda se obrátit na pány doktory Rychetského, Bobka nebo rovnou zamířit k Chocholouškovi?