Nejsem "křtěný Vltavou", nejsem Pražák, ale Žižkovák.

Ty doby jsou dávno pryč, kdy existovala Svobodná republika Žižkov. Pro někoho recese, pro jiného fanfarontství lpět na rodáctví.

Proč nemohl být žádný rodák z této čtvrti křtěný Vltavou? Vinohradská vodárna, která zásobovala vodou i bývalou Prahu 11 - Žižkov, brala vodu z Jizery. Možná, že to bylo osudové znamení pro budoucnost. Mně přirostlo k srdci také kouzlo Jizerských hor a Krkonoš.

Díky své ženě jsem poznal také hory nejen v zimě s lyžemi, ale kouzelné chození v čase pozdního jara kvetoucích horských luk nebo podzimu hrajícího všemi barvami. Byla to jizerská Rokytnice a bývalá pošťácká chata naproti dnes již bývalé textilce. To jsou "paradoxy".

Dnes, kdy mám dávno po sezóně díky dlouhodobě nevyléčitelné nemoci, rád vzpomínám i na všechno, co hezkého jsem v životě prožil díky horám. Jen nevím, zda to byly jen Jizerky, Krkonoše nebo Šumava, která se stala později mým druhým domovem. To jsem ještě netušil, že nohy, které mi musí sloužit celý život se budou vzpouzet.