Nejsem čuně a přesto si rád upravím i "čunčecí" jídla podle svého gusta.

Je rozdíl mezi pajšlem na smetaně a osrdím po vídeňsku? Žádný, ale představíte-li si v ústech obojí, není rozhodování tak těžké. Plíce jsou tak dobré pro otrlého psa a srdce za ty peníze nestojí. To omáčka dokáže zavonět.

Známá je hlíva ústřičná, kterou najdete nejen v lese, ale uměle pěstovanou v každém lepším hokynářství zvaném market.

Hlíva dubová je rovněž také taková pařezovka, která miluje listnáče, ale nepohrdne ani smrkem. A když jsou plodnice mladé a ještě nezažloutlé, patří mezi dobré a chutné houby. Samozřejmě také jedlé.

Jestli máte rádi echt české pikantní omáčky s českým houskovým knedlíkem, vyzkoušejte můj recept pro nerozežranou rodinu nebo 2 osoby.

Hrst pár očištěných plodnic hlívy dubové či ústřičné povařím asi 10 minut v nálevu s divokým kořením, nadrobno nastrouhanou kořenovou zeleninou a oloupanou cibulí. Připravím si základ na omáčku. Na drobno pokrájenou cibulku zapráším hladkou moukou a nechám zesklovatět a máslovou jíšku zasmahnout do zlatova. Vše rozvařím s mlékem do krémové konzistence. Omáčku podle chuti vylepším hořčicí, přikyselím octem či citronem nebo přisladím a v dobrém rozmaru zjemním smetanou. Hlíva pokrájená na drobno je pak tou nejlepší vložkou.

S uvařeným hovězím masem a houskovým knedlíkem je tuze nezdravá, ale dobrá.