Komu žaluju, když mi je vyčiněno?

Nemám to jednoduché, můžu psát o Zemanovi i hanlivě, ale nemám vypichovat jeho rodné město. Mé ženy se to bytostně dotýká.

Ona se pyšní rodáctvím fotografa Josefa Sudka, rozvědčíka Václava Morávka nebo spisovatele J.S.Machara či básníka, dramatika a germanisty Otokara Fishera. Že si se samozřejmostí Kolíňákům vlastní přivlastnila i muzikanta Františka Kmocha narozeného v Zásmukách? Budiž.

Přivezl jsem si od šumavského řezbáře Karla Tittla figurku, která ať představuje kohokoliv, pro mne je to Velký Sepp, Josef Rankl a někteří tvrdí, že někdo z Klostermannů. Mně se líbí a tak je mi to lhostejno.

A k němu hovořím pokaždé, když jsem doma sám a projíždím kolem na vozíku. Ty to vidíš a mlčíš, i když víš, že stojím o každé slovní pohlazení.

Já to schytal za článek o dvou kašparech. Byl to vývozní sprdunk na téma. Tos nemoh napsat, že o Jeanu Gaspardovi natočil slavný film Děti ráje neméně slavný Marcel Carné. Zatím co chvalozpěvný Sedláčkův dokument o Zemanovi zná málokdo, přesto byl oceněn metálem a potřesením ruky.

Postěžoval jsem si a dřevo na mne sice kouká chápavě, ale to je asi tak všechno

Rád bych napsal o " Blbci z Xeenemünde ", ale je proti vynikajícímu herci Vašku Sloupovi.

Vymyslel jsem " Vrchnost z Rychnova ", zase urážím Karla Poláčka i se starým Zilvarem z chudobince.

Nemám to doma lehké, musím pečlivě vážit každé slovíčko a místu narození se věnovat přepečlivě.

Nejsou lepší dva medvídci, co se potkali u Kolína?