Ke mně nevznášely nemravné dotazy, nebyl jsem populární Váleček Marka Ebena.

On herec Ypsilonky a já maskér Divadla Komedie. Jenže já chodil stejnou cestou k domovu skoro o půlstoletí dřív. O mně věděly jen, že se jmenuju Láďa a podělím je pouze cigaretama. Jak říkávaly, aby měly na teď a na potom. 

Nemusel jsem díky anonymitě chodit s kloboukem naraženým do čela, abych zabránil pomluvám a nepošlapal svou pověst slušňáka. Mně se nemohlo stát, abych byl osloven děvčátky z naší ulice vtíravým dotazem " No, no, copak Váleček nešoustá? "

Já se v takové situaci ocitnout dnes, nabídl bych oblíbenou prodlouženou večerní jízdu spojenou s hrkáním na americké invalidní mašině. Kolem Skořepky a Hlavní správy, za roh do Bartolomějské okolo "čtyřky" a zpět na štaci.

Vytruboval bych do světa, že to je všecko móóóje, ale že se nemusí pranic bát, holt už nemám tu sílu, jsem zesláblý, dávno po sezóně a penzi mám taky malou.

Vzpomínková tabule na rohu ulice PADLÝM ŽENÁM a Čest jejich památce mi hovoří ze srdce.

Kolik kurev se motá v politice v domnění, že nám dělají radost?