Když imitace salámu přestala předstírat, co vlastně napodobovala.

Bylo to v oněch krásných časech, na které vzpomínají stejskalové a bývalí rudoušatci z Bratrstva kočičí pracky. Rohlík za 30 haléřů československých, chatka ze sovětské Kamčatky za bůra neboli pětikačku. Joj to byla doba.

To se to vzpomíná na deset deka rumunského uheráku Winter za ten samý drobný peníz. Zachtělo se vám šmáknutí, ten pravý maďarský stál bratru celých korun sedm. V měně kryté prací dělníků, rolníků a opravdu pracující inteligence v dolech a hutích.

Když jsme dokázali vyrobit umělé vlákno a kontaktní čočky, proč bychom si neporadili i se salámem. A ejhle světlo světa spatřila imitace "uheráku" a s jídlem rostla chuť i našim stachanovcům. 

Masokombináty překračovaly plán, uzavíraly se závazky a pracovní úderky se předháněly, kdo vyrobí československého salámu víc. Snad se i zastyděli maďarští soudruzi, jakoby nestačil sapér Vodička, který s některými už mluvil a domlouval jim ,,Jen žerte vy kluci maďarský náš uherák nebo vám dám po držce,,.

Jak se vyvíjel osud imitace a jak dopadla? Stejně to nemohlo být jinak, z imitace, která už ani netušila, čeho že je vlastně náhražkou, se stal turistický salám za ten samý peníz. Aby to nebylo příliš nápadné, začal se vyrábět také turista polosuchý, za pouhé 3,20 Kčs. A když byl konzument zcela unuděn kvalitou salámu ze semletých myších ocásků, plebs měl smůlu. Salámová imitace dohrála a dodudala.

Hlavně, že jsme národ šikulů a imitace čehokoliv je hobby naší doby. Vím jistě, že nemohl být autorem imitace uheráku také pan profesor Wichterle. Zatímco umělé vlákno a kontaktní čočky jsou stále na předních příčkách, imitace zmizela v propadlišti dějin. On totiž byl strůjcem světových vynálezů.

Pokud ovšem nemáte na mysli kostelecký uherák ze smrkových pilin, jak velice rád tvrdívá brněnský kolega, tak já mlčím, nikoliv ze zbabělosti.

Nebudete tomu věřit, já už nemám v životě co ztratit a tak si důchod užívám. Do polosyta si dopřávám opravdický Pick salami a na kosteleckou imitaci dělám pomyslný dlouhý nos.

Ale na každého občas dojde a na mě častěji, protože jsem se v životě málo snažil a výše mého důchodu je spíše o dost níž pod celostátním průměrem. Já si nevyskakuju, i na smrkové piliny dlouze uzené za studena dojde. Já tvrdím, že je kupuju všivákovi slonímu na přilepšenou. Dříve se také říkávalo "tlusté od šunky pro pejska" a nikdo nezkoumal, jestli páníček nebude rychlejší.

Také nemám slony, ale všivák má také rád měkčí stravu, stejně jako já.