Jak to jen dělají ti naši Timurovci?

Fascinuje mne jejich názorová nerozbornost, jak se dokáží semknout i v hodinách mezi psem a vlkem, kdy slušní lidé obvykle spí, protože je netíží špatné myšlenky.

Já totiž nevím na jakou zprostředkovatelskou firmu se mám obrátit, rád bych se přidal k této partě. Mám rád čáry, máry, fuky a podfuky miluju neb jsem zvídavý, tak jak starci bývají.

Nechávám se okouzlovat agenturní rychlostí, jak pouštějí do světa své blogy, které hned v prvních vteřinách mají čtenost vyšší než provolání císaře Franze Josefa Mým národům.

Jak to jen dělají ti fiškuntálové? Musí to být něco tak technicky snadno proveditelného, až je to geniální. Já viděl něco podobného ve vynikajícím sovětském filmu. Omluvte naivitu mého mládí, kdy i mě byl vtloukán do hlavy názor, že i sovětský exkrement je mým vzorem.

Chaloupka na muřích nožkách, které nevládne Filipovského Ježibaba. Trochu podobná hlásné věži strážců míru, kde Timur rošťačí se svými spolubojovníky a poslouchají, kde se co šustne. Co nevědí, to nepovědí a tím pomáhají chudým. Snad chudým duchem.

Jako mladý hoch jsem za 1.- Kčs lízal plátno v první řadě kina Mladých a obdivoval sovětské pionýry, jak to nandali Kvakinovi a jemu podobným vyrůstajícím vyvrhelům společnosti. Já plácal ručičkama, tak jak to dělávali děti v Říši loutek, když zlý Čert dostal na budku.

Já z té naivity vyrostl, na rozdíl od mnohých. Dokonce už ani nestojím o to, abych se vloudil do party souhlasících klikařů. Oni neustále plácají ručičkami a mnohdy jim nesmysly vypadávají rovnou do článků.

S tím výborným sovětským filmem jsem se nemýlil, prý byl zrovna tak dobrý jako Knoflíková válka. Že by to byla předzvěst, jak bude vypadat wikipedie, kterou začnou psát senioři v knihovně na pražském Mariánském náměstí? Vždyť Říše loutek je stále ještě za rohem, já se z toho snad picnu.

Kdybych to byl bejval věděl, tak jsem nic nepsal.