Jak si pletli žižkovští lidově demokratičtí konšelé bordel s agitačním střediskem.

Stačí se podívat na kalich - přijímali pod obojí. Mé vysvětlení je prosté. Prolévali hrdlo nejen pivem, ale hojně zakapávali šňapsem. Z téhle kombinace se mohl zrodit v chorém mozku jugoslávský buldog aportující za dolary.

Ač narozen v Mladoňovicově,  stěhoval jsem se z téže ulice po vítězném puči ze Želivského. Páni radní byli vesměs  mudrcové, ostatně historie potvrzuje, že se nic nezměnilo. Když začal hon na imperialisty, nelíbil se jim název zavánějící Jugoslávií a krvavým psem Titem s řeznicku sekerou. Háček sem, háček tam a my vám Mladoňoviče vytlučeme z mozkovny. Hodinky jako holinky.

V mé paměti zůstal zhůvěřilý obrázek karikaturisty, který kreslil za každého režimu. Kdyby neumřel i pravdoláskaře by skicoval coby lačné zombie. Výplod veršotepce si taky zaslouží pozornosti.

Tito, Titler patří mu snad spíš,
o tom svědčí jeho sekera.
Věnování na ní uvidíš,
Titleru od Hitlera.

V poslední době jsem byl potěšen informací z filmového dokumentu o starém Žižkově. Radním nevadil ani průmyslník a podnikatel Vacek, o kterém byli přesvědčeni, že je to onen komunistický primátor a tak Vackov stále žije. Hostinec se zahradou Na Vackově se těšil velké oblibě, kdo by si rád nedal "jedno" na čerstvém vzduchu. Pro lidi z periférie znamenal totéž jako Šlechtova restaurace ve Stromovce.

Stále mi vrtá hlavou, proč se Žižkováci nechali okouzlit Janem ze Želiva? Tento žák Petra z Mladoňovic hlásal kacířské bludy. Zakázal všelijaké nemravnosti, hazard či nevěstince, lidu žižkovskému tak bohulibé.

A jak dopadl Hostinec Na Vackově?Tak nějak stylově, byl přestavěn na hotel Vacek a stal se z něj bordel. Jiří Sovák, syn hospodského se nepotatil a hostinským se nestal. Prý jej tatínek poslal do onoho vyhlášeného hampejzu na zkušenou, aby vše omrkl a hlavně se otrkal. 

Zaplať bůh, nevyšlo to. Se srandou se totiž žije líp než s gonokokem.