I smradlavé houby můžou přitahovat duševně zdravé jedince.

Ne všechny musí libě vonět, mouchy nejsou motýli a tam, kde to smrdí, je jejich teritorium zaslíbené. I ty nejsmradlavější houby musí přitahovat a vábit nejen svým vzhledem. Možná je hadovka smrdutá takovou vlajkovou lodí.

Už jen svým vzhledem a latinským názvem Phallus impudicus vyvolává asociace něčeho odporného a smradlavého, ale taky nestoudně chlípného.

Povídala jedna zkušená harcovnice, že je "k sežrání" zamlada, dokud drží fazónu. Prý obalit vejce jako řízek. Prý je to stejné pošmáknutí jako smažené vemínko. No potěš pánbůh.

Těch páchnoucích hub je poměrně hodně a jejich vůně jsou rozličné. Některé vyvolávají klamný dojem, že poblíž je rybí tržnice v čase pozdního odpoledne. Kdy i výhodná cena by chuťově neuspokojila ani kočku omrzelku.

Jiné voní jako sperma starého fauna, taky není špatná štěnicová vůně. Když víte, jaký že je to odér, raději mlčte a nekazte si reputaci.

Čirůvka sírožlutá vaše očekávání nezklame, její svítiplynový zápach vás ohromí hned napoprvé. Nepřehlušil by ho ani sovětský pičifuk Borba, kterými byli dezinfikováni sovětští turisté vpouštění do civilizované Evropy.

Pokud chcete ohromit Středoevropana, zrnivka žraločí je taky zasmrádlý skvost pro člověka, pro kterého je moře za hranicemi všedních dní.

Podobným prevítem, který láká k přivonění, je bedla hřebenitá. Její puch rozkvete v plné kráse, jestliže ji rozkrojíte. Její český a latinský název jsou nicneříkající. Za to Slováci jsou v obraze hned - bedlička páchnuca, polská czubajicka cuchnaca či büdös ozlágomba v maďarštině. Mě ovšem fascinuje slovinský smrdljivi dežniček.

Pak že se nedá potěšit i odpudivým zápachem, který připomíná čerstvě vylíhnutého plivníka, raracha a podobné vejlupky.

Ale přinejmenším pukavce z černého vejcete.