Cesta z Prášil na Poledník ve vzpomínkovém fotoblogu.

Otec chtěl po odchodu do penze pást kozy na rodné Moravě, ale byly to jen řeči. Tátu by z Prahy nedostali ani párem volů. Já si vybral toulky Šumavou a přestěhoval se co nejblíž. Základním táborem byla Sušice ve výšce 472 m.n.m.

Něco zůstalo v paměti, něco ve fotografii.

Byl to Kirill nebo Emma?

Hospoda v Prášilech v obležení posádek jeepů US Army.

Cesta podél Prášilského potoka směrem k Frantově mostu.

Vzhůru rovnou za nosem na rozcestí u bývalé roty chrabrých příslušníků PS.

Celých 50 roků zapovězené území, dnes jedna z nejvyhledávanějších rozhleden.

Už samotný výstup po žebřích na hlásku byl zážitek i pro zdatné návštěvníky.

Expozice boje proti imperialistům, kteří si nepřáli mír na celém světě.

Z ničivé vichřice zůstaly jen miliony kubíků dřeva, které prý vozily firmy lesního hospodářství sem a tam a někteří panáčkové se slušně napakovali.

Ale to víte, co toho lidé nakecají. Závidíme sousedovi i kus toho polínka.

Zdá se vám můj blog nevyvážený a příliš pesimistický? Snad potěším i hříčkami pro odlehčení.

Na tohle se nedá zapomenout a já děkuju pánubohu, že jsem strávil skoro 10 let v Bráně Šumavy a mohl prochodit šumavské hřebeny po svých.

Právě jsem zjistil na internetu, že si přívlastek Brána Šumava nárokují i Prachatice. To bych musel být " máslo ", abych si nepamatoval z vojny říkánku Vimperk, Krumlov, Prachatice - tři ...... v republice.