Špatně jsem se zorientoval v mapě, rád chodím neznačenými cestami, kde nepotkám davy turistů. Jsem pak mnohdy překvapen, tentokrát nechtěným výstupem na jednu z nejkrásnějších vyhlídek na vrcholu Oblíku. Pastva pro oči.
Snad za to mohlo tropické vedro a zmámená mysl po požití čerstvého chleba se škvarkovou pomazánkou a cibulí. Ne, že bych si stále pletl vpravo a vlevo, prostě jedno k druhému.
Cesta od Modravy podél Roklanského potoka až na Tříjezerní slať, probíhala v klidu a bez komplikací. Nebylo vlastně ani kam odbočit, až na jedinou výjimku. U Hraběcího mostu, tehdy anonymního, odbočovala krásná asfaltka směrem ke Mlynářským slatím. Jenže se závorou a tehdy velmi oblíbenou cedulí Přísný zákaz vstupu!
Rybárna byla tenkrát poněkud zpustlou lesovnou a ničím neupoutala. Zato odbočku rovnou za nosem k Tříjezerní slati jsem přirovnal k výstupu z krkonošského Sedla na Dvoračky nebo k marnému pokusu o přiblížení Sněžky z Černého dolu.
Mrzí mě, že jsem byl lezením do kopce tak uondán, že se mi informační cedule rozostřovala a dodnes nevím, kolik je ve slati rašeliny. Dá se s tím žít.
Někde u Tříjezerní slati odbočovala krásná zpevněná cesta, inteligentně vedoucí chládkem vzrostlého lesa. Pak ztratila ze své atraktivnosti, stala se pouhou cestičkou a kozí stezkou. Kdyby proti nesestupoval manželský pár ostřílených borců, zatroubil bych si k ústupu.
Musel jsem chvíli počkat, než se horda německých turistů přestala otáčet jako holubi na báni a s pochrochtáváním " wunderbar, wunderbar ", uvolnila místo výhledů. Spíš než Oblík to byl obrtlík, jako otáčivé hlediště s pohledem na Antýgl, Huťskou horu, Javorník, Luzný a mě zcela tehdy neznámé končiny.
Počasí mi přálo, ale přesto jsem s blížícími se bouřkovými mraky mazal zpět k rozcestí Jezernice a a tzv. Vaňkovy cesty, kterou jsem už poznal z časů minulých. A tradá na autobus, který mě přiblížil k domovské hospůdce a po doplnění tekutin také k postýlce.
Berte tenhle článek nikoliv jako umělecký fotoblog. ale může být pro vás inspirací. Určitě je tam stále stejná okouzlující krajina plná nečekaných překvapení. Pro mě je to vzpomínka na časy, když jsem se toulal po svých.
