Vítejte ve sklepě aneb kartinky ze země, kde je možné všechno.

A pro některé je stále tou zemí, že není žádné jiné, kde se člověku tak volně dýše. Země, kde se lže, jako když ΠΡΑΒΔΑ tiskne.

Země, pro kterou je podle levicových idejí tank považován za turistické výletní vozidlo, střílející na pozdrav.

Ani nepřekvapí tolik typická všeobjímající pohostinnost, kde se omlouvají, že v dané chvíli nic jiného nepřicházelo v úvahu než zajistit tak vzácným hostům nadstandardní ubytování ve sklepení s lepicí páskou jako milou pozorností.

Jestli něco dovedu ocenit, je jejich věčné přesvědčení, že jen oni jsou nositeli pochodně světla. Nedávno jsem měl možnost vidět na záběrech ruské televize přesvědčivou Mášu na barikádě. Kombinace Zoji Kosmoděmjanské, Marfuši z Komsomolu, Bobo z ČSM a Eulálie Čubíkové ze Zvonokos. Hezky nakročená, aby divák věděl, kolikátá bije, hřímala afektovanou fistulí jak moskevská hlasatelka z hokejových Lužnik. Ja Russkaja, ja něchaču v Jevropu, ja něchaču chomoseksualizm i pedofiliu.

Já bych té Mášeňce doporučil, aby se zeptala Evropanů, jestli mají zájem o takové dúry.

Už jsme udělali jednu chybu se zafačovanými. Budeme multikulti, k bezvěrectví a islámu přidáme špetku pravoslaví?

Vy jste si ještě neotevřeli matrjošku?