Vypjatá atmosféra posledních dnů na zdejším blogu nás vede k přesvědčení, že chybující jedince je třeba nejen jasně odsoudit, ale též jim nabídnout návrat do slušné společnosti. Je však jen na nich, jak se rozhodnou...
Poslední dva (a možná i tři) roky procházejí někteří naši spoluobčané těžkou zkouškou. Mnoho (a rádi konstatujeme, že většina) z nich si vedlo a stále vede velmi dobře a zodpovědně, protože dokázali naslouchat zodpovědným médiím, naší vládě i současnému panu prezidentovi a dokázali se ztotožnit se správnými názory, ať už šlo o problematiku kovidu, o směr, který nám vytyčila Evropská unie, či o problematiku ukrajinského konfliktu. Celá řada našich občanů (nejen) v těchto záležitostech prokázala, že je vyspělou součástí naší liberálně demokratické společnosti, že se velmi dobře orientuje v tom, jaké hodnoty jsou správné, a že je ochotna pro tyto hodnoty také něco obětovat. Ostatně ty nejkrásnější příklady loajality a ztotožnění se s hodnotami nalézáme právě zde, na platformě blogu iDnes, kde nejen nemalá část blogerů, ale ve značné míře i diskutující čtenáři jasně prokazují, že hodnoty naší demokracie a správné názory chápou, ztotožňují se s nimi a jsou ochotni za ně také bojovat. Není divu, že právě tito lidé také nejen dokáží jasně rozeznat nesprávné narativy, dezinformace a proruské názory, ale dokáží je také jasně pojmenovat, odsoudit a také označit takové jedince, kteří je ve veřejném prostoru (ať už z jakýchkoli důvodů) šíří.
Náš dnešní blog však není věnován těmto hrdinům, ač si naši úctu a uznání nepochybně zaslouží. Je věnován těm druhým, tápajícím a chybujícím, přestože by často zasloužili v lepším případě jen lítost, v horším případě pak pohrdání. A právě proto, že sama jejich existence je skvrnou na čistém štítu naší liberální demokracie, je třeba právě s těmito jedinci mluvit, vysvětlovat, přesvědčovat. A pouze pokud tato snaha nebude úspěšná, pak teprve trestat. Nejprve je však třeba se ptát po příčinách a motivaci. Proč někteří z těchto jedinců musejí stále o něčem přemýšlet a pochybovat? Proč mají potřebu klást otázky na místech, kde už bylo vše řečeno a kde správný názor na věc byl už předložen? Je příčinou nešťastné dětství? Životní neúspěch? Tragická událost v životě těchto lidí? Nebo jde jen o zoufalou snahu získat si pozornost, které se jim v jejich nešťastném životě nikdy nedostalo? Je příčinou zvrácená snaha být za každou cenu rebelantem, přestože správné narativy jsou většinou společnosti bez pochybností přijímány?
Příčin neztotožňování se s našimi hodnotami a směřováním tedy může být, jak vidno, celá řada, a to jsme zdaleka neuvedli všechny. Přesto je třeba právě těmto jedincům, kteří se nám objevují i zde, na blogu iDnes, podat pomocnou ruku. Pochopit je beze zbytku zřejmě nelze, ale snažme se jim pomoci. Trpělivě a opakovaně jim ukazujme cestu. Mluvme s nimi. Rázně, ale srozumitelně, aby měli šanci postupně pochopit všechny hodnoty, jež jsou jim předkládány. Vysvětlujme jim počínání našich vládních představitelů, zdůrazňujme vládní úspěchy, uvádějme příklady, jak je jejich život lepší. Nebojme se zmínit úspěchy v oblasti energií (zbavení se závislosti na ruském plynu), úspěchy v oblasti boje s inflací a cenami potravin (zdůrazněme, že od nového roku je vše výrazně levnější), úspěchy v oblasti valorizace důchodů (pohovořme o navýšení, které důchodci obdrželi), v oblasti daňové politiky, v oblasti zahraniční politiky (vyzdvihněme úspěšné předsednictví v EU, obdiv celého světa v oblasti podpory Ukrajiny a úspěch protiruských sankcí), lze též zmínit soudržnost a stabilitu vládní koalice a její odolnost proti obstrukcím opozice… Témat, kterými lze přesvědčovat, je celá řada.
Informace je samozřejmě třeba rozumně korigovat, ostatně na to mají i tito naši chybující spoluobčané právo, jak zmínil pan premiér. Nezatěžujme je tedy pochybnostmi či negativními informacemi. Těmto lidem lze pomoci informacemi pozitivními. V tomto duchu je veďme a vychovávejme. Mnozí z těch, kteří sešli ze správné cesty, mohou ještě pochopit, mohou se vrátit do společnosti slušných a zodpovědných občanů. Těm dejme šanci.
Avšak při tom všem buďme obezřetní, a bude-li třeba, i nesmlouvaví. Nepodaří-li se přes všechnu dobře míněnou snahu takové pobloudilé jedince vrátit zpět do slušné společnosti, budou-li takoví lidé i nadále podléhat nesprávným názorům či dál šířit nesprávné narativy, nechť zasáhne stát. Takové jedince je třeba léčit a pomoci jim třeba i proti jejich vůli.
A nebojme se těmto lidem pomoci i tímto způsobem, třeba i nahlášením příslušným orgánům, neboť jde o očistu a zdraví celé naší společnosti. Odborníci už dokáží takovým lidem pomoci, není tedy třeba jakékoliv falešné sentimentality. Naše budoucnost a budoucnost našich dětí za to stojí.
