Kouzelné vodičky

Jak jde ten pokrok kupředu, nad čím bádali celé věky alchymisté, či ženy, o kterých se říkalo, že jsou čarodějnice, už bývá běžně k vidění. Myslím tím různé ty uzdravovací roztoky a tak.

Uvedu příklad. Hraje se fotbal, nějaký fotbalista je faulován tak, že udělá ve vzduchu vývrtku s pěti vruty, dopadne na zem, leží jako mrtvý, načež po chvilce pro něj vyběhnou čtyři maníci s nosítky a jeden s kufříčkem.
Nyní se obvykle stává zázrak.
Ten s kufříčkem vyndá sprej s kouzelnou vodičkou, trochu jí stříkne skoromrtvému na nohu, on vyskočí a peláší jako zajíc.
Maníci s nosítky odcházejí bez práce a v hlavě jim jistě vrtá, jestli si zaslouží nějakou odměnu, když nikoho nenosí, nebo jen na každý přibližně desátý pokus.
Taková vodička by se mi líbila. Třeba když přišla dcera s brekotem, že si při hraní způsobila bolístku, trošku bych jí to pomazal kouzelnou vodičkou (nemusela by být ve spreji) a ona by si opět mohla radostně hrát.
Nebo třeba v nemocnici (ale to by asi zatím bylo moc drahé) by ráno přišla sestra na pokoj, na každého pacienta by místo teploměru, vyndala tu kouzelnou vodičku, trochu ho pomazala a v tu chvíli zdraví pacienti by vyskákali z postelí… A kdyby třeba nějakého dědu pomazala hodně a z postele by místo dědy vyskočil zdravý mladý muž.
To by bylo něco. Jenom by si musela dávat pozor, aby moc nepomazala někoho mladého, jelikož by se z něho mohlo stát embryo. Muselo by se to „vymakat“.
Ještě, že už skončil věk, kdy byli lidé z výzkumu těch kouzelných vodiček upalováni.