John Castroll - vynález nízkých hrnců

V době, kdy se vařilo v tzv. černé kuchyni nikdo neřešil tvar nádob na vaření. Vařilo se převážně v tom, čemu dnes říkáme kotlík. Avšak když vynalezl Srb Miluta Kamna sporák, nastala přímo revoluce ve vaření a  "nechtěným vynálezem"  se strefil do vkusu a potřeb potulný kovář a dobrodruh (později úspěšný podnikatel) John Castroll se svými nízkými hrnci.

John Castroll se v devadesátých letech osmnáctého století  potloukal v Arizoně od ranče k ranči. Po cestě sbíral vše kovové a pokud měli na ranči kam přišel vlastní kovárnu, vyráběl za nocleh a stravu hlavně kotlíky pro místní honáky krav. Ve volných chvílích potom vyráběl potřeby do kuchyně (například síta na cezení fazolí), za což dostával od kuchařek  něco navíc k jídlu, nebo i zásoby na další cestování.

V té době byly kuchyňské hrnce používané k vaření na sporáku převážně keramické. Už také samozřejmě existovaly kovové. Ale pouze vysoké.

Jednou na ranči "Beautiful cows" potřebovali několik hrnců, protože honáci o dni oslav svatého Vavřince rozbili vzteky keramiku, když dostali málo osolené fazole k svátečním steakům.

John však neměl tolik materiálu, aby mohl udělat tři klasické hrnce, a tak udělal tři s poloviční výškou. To se líbilo šetrnému majiteli  ranče, protože na míchání v takovém hrnci stačila pouze poloviční délka vařečky a ušetřil tak za dřevo.

John povzbuzen úspěchem, zkusil i na dalším ranči "poloviční hrnce" a opět se setkal s nadšením majitele ranče z důvodů šetrnosti, ale také s nadšením kuchařky, protože do nízkého hrnce lépe viděla a rovněž se jí nepřipalovaly tolik omáčky, jako když je vařila v do té doby běžných (vysokých) hrncích.

Na svých dalších cestách John Castroll vyráběl převážně své nízké hrnce a zvěsti o nízkém nádobí zanedlouho předběhly i jeho samotného. Nemusel už cestovat "nazdařbůh", ale mohl si vybírat z pozvánek na ranče.

V roce 1793 si nechal své nízké hrnce patentovat v Phoenixu a hned také prozíravě zřídil manufakturu na jejich výrobu v bývalé kovárně (vodním hamru) v Glendale. Kování plechu a následná výroba však byla velmi časově náročná a manufaktura nestačila uspokojovat poptávku. Když John Castroll vymyslel ohýbačku na plech, situace se zlepšila, ale plně uspokojit poptávku dokázal až s vynálezem lisu na plech.

Celé se to pak "zvrhlo" ve výrobu lisovaného plechového nádobí, které se dostalo až do Afriky, kde tuto myšlenku okoukal Němec Peter Zeppter a stal se pak málem králem nádobí v Evropě. Málem proto, jelikož mu velmi úspěšně konkuroval s rodinnou továrnou hrabě  Hanz von Eschuss, který vyráběl lehké nádobí z hliníku.